12. kapitola – Tma a světlo
Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad. Zvedl pohled a uviděl před sebou zlověstné stvoření. V podstatě vypadalo jako člověk, mělo široký, popelavý obličej bez nosu, jen s roztaženými dírami, malá očka, široká ústa, která ale postrádala rty a mírně se hrbilo. Degrik věděl, že má co dělat s běsem. „Vzdej se!“ Běsovo e zaskřípalo, zatímco s přímo zasyčel. „Nikdy!“ vykřikl tak, aby to Khol pokud možno zaslechl. V duchu si začal zpívat, tak jak mu to Khol říkal. Běs zaútočil. Degrika se začal plíživě zmocňovat strach. Strach...
11. kapitola – Výčitky svědomí a havran
Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby. „A v žádném případě jste se nemohla mýlit?“„Ne, tím jsem si jistá. A ještě jedna věc: není lehké vycítit člověka na dálku, ale cítím, že Velvrik zrovna o vlásek unikl smrti.“Degrik se rozzářil.„To znamená, že se vaše věštba naplnila? Že bude žít?“Sebonai tiše vzdychla.„Bohužel vás musím zklamat, ale unikl jen jedné z cest, které vedou k brzké smrti. Kolem něj jsou desítky dalších. Ale stále máme naději, není-liž pravda?“„Co je naděje? Pochybná náhražka za...
10. kapitola – Začíná nová etapa
Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý škleb. Degrik a Nilsa stáli opodál. Lavinie si pořád nemohla zvyknout, že spolu chodí. Občas viděla nějaký pár u nich doma a jejich chození se sestávalo hlavně z fyzického aspektu, zatímco Degrika a Nilsu neviděla byť se jen držet za ruce. Jen málokdo mimo palác věděl, že jsou zasnoubeni a z těch, co to nevěděli, jen pár vědělo, že se mají rádi. Pomalu přešla k Nilse a slyšela, že Velvrik jde za ní. Objala dívku a zašeptala: „Byla jsi skvělá kamarádka. Doufám, že se ještě setkáme.“ Nilsa se usmála, ale v očích se jí třpytily slzy. Lavinie přešla...
9. kapitola – Vztek
„Velvriku?“ „Ano?“ „Víš, jak odjíždím…nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného…“ „Zeptám se Degrika, jestli mě tu nepotřebuje. Hele, támhle zrovna kráčí. Hej, brácha!“ „Co se děje?“ „Pojď sem, prosím.“ Degrik přispěchal. „Tak co je?“ „Lavinie mě požádala o doprovod na její cestě. Potřebuješ mě tady, nebo můžu jet?“ „Když jinak nedáš, jeď si, ale dávej na sebe pozor.“ odpověděl rozmrzele. „Co ti je?“ „Nic, co by mi bylo?“ „Štěkáš jako pes!“ „Tak mě neposlouchej!“ odsekl Degrik a vztekle odkráčel. Velvrik se otočil na Lavinii. „Co jsem provedl?“...
8. kapitola – Rozhodnutí
Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda. Ona řekla všechno, co o Velvrikově budoucnosti ví. Opět se cítil o něco bližší Lavinii. To, co řekla Velvrikovi, že neumře, pokud tomu bude moct zabránit, ukázalo, že se přiblížila chvíle, kdy převezme Jiskru Slunce. Už se pro ní začala měnit. Sice jí znal sotva tři dny, ale dlouhodobé změny vycítil. Snad to bylo proto, že byli spojeni skrz Slunce, nebo proto, že nebude trvat dlouho a budou bojovat bok po boku. Zoufale nyní lpěl na životě. Představa, že ho možná brzy ztratí ho děsila. A vtom ho napadla jiná myšlenka, hrozivá myšlenka. Třeba bude Velvrikova smrt následkem jeho...
7. kapitola – Setkání
„Za touhle zatáčkou už je Sluneční palác.“ řekl Velvrik. Lavinie, která jela o tři kroky napřed, se otočila a zachvěla se hrůzou. „Utíkej!“ zařvala. Velvrik se také otočil. Tryskem se k nim blížilo několik jezdců s tasenými meči. Pobídli koně do trysku a začal závod o život. Jiskra i Hvězda běžely čumák na čumáku, ale únava z dlouhé cesty vykonala svoje dílo. Slyšeli za sebou údery kopyt, když vtom projeli zatáčkou. Otevřela se před nimi planina s malým vrškem, na kterém stál zářivý zámek. Jenže jejich pronásledovatelé byli rychlí, příliš rychlí. Bylo jasné, že k bráně nedojedou včas. Pak uslyšela zvuk, který jí připadal podivně známý. Drnčení tětiv. Instinktivně se shýbla, když jim nad hlavou přeletěla salva a výkřiky zezadu oznámily, že...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
