Lughnasadové drabble od Áine
Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Slunce stálo vysoko na obloze. Vzduch se z horka tetelil. Všude kolem bylo ticho, jako by na sebe ptáci na stromech nechtěli přitahovat pozornost. Anebo je možná horko zmáhalo natolik, že raději mlčeli. Náčelník vesnice předstoupil před ostatní. V ruce držel srp, vykládaný drahým kamením. Světlo světa spatřil vždy jen jedinkrát za rok. A teď byl ten čas. Do druhé ruky opatrně vzal klas. Přejel po něm palcem a sám pro sebe si přikývl. Tohle bude dobrá úroda. Zvedl srp vysoko do vzduchu, na okamžik sklonil hlavu v tiché modlitbě a v poděkování bohům, a pak přeťal klas. Lughnasadh začal.
Sám
Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Stojím sám a dívám se do ohně. Je Lughnasad. Všichni slaví, hodují a děkují matce Přírodě za její dary. Užívají si s přáteli, ale já tu stojím sám a dívám se do ohně, protože nemám přátele. Možná, že jsem se měl víc snažit a teď bych s nimi pekl chleba a smál se. Vyprávěli bychom si o tom, jak se máme, a pak bychom stáli společně zde u ohně a slavili s ostatními. Nebyl bych tak sám. Zvednu pohled od ohně a přejedu jím ostatní. Všichni se baví. Snad příští rok budu slavit se svými přáteli. Ale kde je najít?
Lughnasadové drabble od Mischel
Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Lughnasad je sviatok v lete. Na začiatku augusta sa oslavuje. Na poli pri žatve sena sa krásne stavajú slamený panáčikovia. Každý sa tejto zábavy účastní. Niekoľkokrát sa už aj robia súťaže, kedy sa hodnotí, koho slamený panáčik je ten najkrajší. A celá dedina sa na tom dobre zabáva, a potom pravdaže ide aj robota oveľa ľahšie, kedže sa robí so zábavou a smiechom. Okrem toho obliekajú potom neskôr slamených panáčikov do rôznych šiat, či už rôznych krojov, aby reprezentovali svoj kraj, a ukázali bohovi vďačnosť za úžasnú úrodu, ktorú im poskytol aj túto sezónu, a že majú vďaka nemu jedlo. Redakční úpravy provedla Helenia...
Lodní dobrodružství
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Těšil jsem se na to celý den, každou volnou chvíli. Už od snídaně, pak v práci, přes oběd jsem o tom vykládal kolegům. Někteří protáčeli oči v sloup, jiní mě už ani neposlouchali. Jeden se obědu raději vyhnul. Mluvím o tom často, ale dnes to udělám. Odpoledne moc rychle neutíkalo, odpočítával jsem každou minutu. Hodina vysvobození se ale pomalu blížila, až po celé věčnosti nadešla. Cesta domů se vlekla, stejně jako několik pater schodů bez výtahu. Pak už to šlo ráz na ráz. Během deseti minut jsem už ležel ve vaně plné horké vody, s voňavou pěnou a plastovými lodičkami.
Vězeň
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Daleko, až na samém konci světa, žil jeden osamělý čaroděj. Jeho domov obklopovalo moře a vlastnil jen jeden malý domeček, v němž měl postel a židli. Když mu bylo smutno a chyběli mu lidé, tak vytáhl židli a vyprávěl moři o svém životě, než byl uvězněn zde na tomto ostrově. Povídal mu o tom, jak nebyl dobrým člověkem a tak ho tu ti, jež před ním chránili ostatní, uvěznili a vzali mu hůlku. Říkal mu, jak jej matka v dětství opustila. Občas i plakal. Po mnoha dnech, kdy moře tiše naslouchalo, tak uznalo, že je napravený a ustoupilo před ním. Redakční úpravy provedla Helenia...
Vedro trávím u vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kap, spadla mi z prstu u nohy kapka zpět do jezera. Bylo vedro k padnutí. Na slunci jsem se smažila, pražila, umírala jsem. Proto taky ten pobyt u vody. Byl tu klid, až neobvyklý. O tomhle místě téměř nikdo neví. Ostrůvek, na němž jsem, je vlastně ukrytý v otevřené části jeskyně. Proto to vedro. Cesta sem je jinak až neuvěřitelně studená. Ale mně se tu líbilo, mít soukromé koupálko je přeci něco. Stoupla jsem si na břeh miniaturního ostrůvku, zhluboka se nadechla a skočila šipku. Žbluňk. Že jsem skočila špatně a bez přemýšlení, mi došlo brzo. Tělo našli za týden.