Šťastný pád

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Město se probudilo do jednoho z velmi horkých dnů. Anna byla plna nadšení. Dnes je tak krásný den, jako stvořený pro koupání. Anna si sbalila potřebné věci a vyrazila. Oblékla si barevné tričko a lehounkou letní sukni pod kolena. Cestou po pohyblivém schodišti však najednou zafoukal silný vítr. Sukně se začala nadouvat a rychle zdvihat. Anna se ji snažila prsty zachytit. Potřebovala k tomu obě ruce a tak se pustila opěradla. Náhle však vítr zafoukal silněji a Anna ztratila rovnováhu. Chvíli letěla vzduchem, vítr jí hvízdal kolem uší. Najednou ji zachytily čísi silné ruce. Tak Anna poznala svého budoucího...

Vichřice

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Všude kolem mne je křik. Lidé utíkají domů, ani tam ale vlastně nejsou v bezpečí. Lámou se stromy, létají věci, popolétávají dokonce i auta. Je to vlastně docela děsivé, ale já to s jakýmsi podivně zvráceným zájmem pozoruji, jako by se mě to vlastně netýkalo. Cítím se docela v bezpečí, i když kolem mě jančí lidi a lítá doslova všechno. Napadne mě trhlá myšlenka, jestli to nemá něco společného s mým jménem – Gale. Vichřice. A hned si za to málem nafackuju – vždyť to zní jako něco z hlavy mý pošahaný tety! Jenže… Neměla teta přece jen pravdu? Existuje nomen omen? Redakční úpravy provedla Helenia...

Prosím, řekni jim, že…

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vidím slunce. Jasná zář mi vhání slzy do očí. Nebo možná pláču bolestí. Hledím nahoru, protože vím, že opačným směrem hezký pohled není. Cítím teplo. To ze mě pomalu prchá život ven na nehostinnou půdu, do které vsakuje. Prsty zatínám do hrubé látky kabátu, marně se snažíc vytáhnout fotografii z kapsy. Slyším střely, snad někde v dálce. Slyším vítr a obracím k němu svou poslední naději. Prosím jej bez přestání, aby mi byl poslem. Protože nikoho jiného nemám. Protože jsem slíbil, že se vrátím já a ne vlajka a zradil jsem je. „Prosím, řekni jim, že jsem je měl rád.“

Hudba

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vítr rozházel noty, které tak pracně napsala do sešitu. V notách byl kus její duše, utrpení, lásky a naděje. Ani skladbu nestačila zahrát. Poslední vteřina, kdy do plic vdechla čistý vzduch, kdy v jejích uších zazněl něžný tón harfy, poslední myšlenka, kterou věnovala své velké lásce. Její dech utichl a oči přestaly mrkat. Zemřela. Její hudba však hrála dál, ptáci pěli její písně, které dál zněly ve vzduchu, vítr je roznášel do dalekých krajin, kde jej uslyšeli vesničané a spolu s větrem a slavíky je pěli i oni. Její duše možná odešla, ale její odkaz nikdy. Její hudba zněla dál.

Poprvé

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. První let. Jsem nervózní a zároveň zvědavý, jaké to bude. Ještě poslední úprava černobílého kabátku, pošťouchnout brášku vedle sebe a jde se na to. Rodiče mě vydatně podporují svými radami, co a jak. Drápky se pevně zachytím za okraj hnízda, naposled kouknu na náš těsný domov, odrazím se a frrrr. Křidélky mávám o sto šest a přicházím na to, jak to funguje. Natočím letky, zvednu hlavičku a konečně letím vstříc nebi nade mnou. Vzduch je svěží a voňavý. Sem tam zahlédnu mušku, ale nevšímám si jí. Létání je tak opojné, nemůžu se ho nabažit. Nikdy se už nechci dotknout země. Redakční úpravy provedla Helenia...

Ty potvory vám vlezou všude! od Sharlindry

Drabble do soutěže A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Vydáno v původním znění bez úprav. Ty potvory vám vlezou všude. Stačí na chvilku přestat dávat pozor a jsou všude. Občas jsou nenápadné, jindy bijí do očí. Některé jsou vcelku běžné, na jiné už člověk musí mít jistý druh “talentu”. Ale sem tam se to stane opravdu každému. To se pak chytíte za hlavu a začnete si rvát vlasy, tohle se MNĚ nestává! Ostatním jo, to jo, ale JÁ tenhle problém nemám! Nikdy! Ale to prostě není pravda. Člověk je unavený, prstík dá vedle, oko kouká jinam, a hned tam je, potvora. Sice ji hned přepíšete, ale co když ji někdo už viděl! Ach ty hrubky