DM 37 – Cerridwen

Růžové brýle. Ležely na polici v obchodě. Vypadaly, že se mi chtějí vysmívat. Vybírala jsem si nové obroučky, co by mi šly k obličeji a barvě očí a vlasů – a žádné nebyly! Všechno moc hranaté, kulaté nebo v divném odstínu.Jenom tyhle příšerné růžové se tam šklebily a věděly moc dobře, že by mi slušely nejvíc. Že budu vybírat, až přeberu. Že se mi to vymstí a budu vypadat jako pitomec.Přesto jsem si zkoušela modravé, oranžové, do hněda, dokonce i brčálově zelené, které bezkonkurenčně vyhrály boj o největší hrůzu na mém obličeji.Ale než nosit růžové brýle? To radši budu slepá!

DM 37 – Profesor

Růžové brýle. Svatý Valentýn Pátek nezačal zrovna nejlépe. Daniela bolela hlava, tudíž vrhal přes brýle vražedné pohledy na vše, co se odvážilo hlasitěji nadechnout. Navíc ve své přihrádce na dokumenty objevil podivnou obálku.„Migréna? Mám odejít?“ zeptal se opatrně Jaroslav L., který dorazil vzápětí.„Pokud nemáš na čele srdce s nápisem Miluji Tě Danieli, potom můžeš zůstat!“ vrčel kolega.„Copak?“„Tohle!&#8220 ; Daniel vrazil Jaroslavovi list papíru.„Valentýnka?! Slečna potřebuje brýle. Slepecké,“ zašklebil se ten, když si přečetl značně neumělou báseň urážející jeho vytříbený vkus. Načež byl poctěn pohledem tak jedovatým, že by dokázal otrávit celou Prahu, Brno a ještě by zbylo na průměrnou...

DM 36

Třicáté šesté téma zní – Tři oříšky pro nikoho

DM 35

Třicáté páté téma zní – V zajetí múzy

DM 34

Třicáté čtvrté téma zní – Čekání na minulost

DM 33

Třicáté třetí téma zní – Ten, kdo je neviděný/b>