DM 37 – Cerridwen
Růžové brýle. Ležely na polici v obchodě. Vypadaly, že se mi chtějí vysmívat. Vybírala jsem si nové obroučky, co by mi šly k obličeji a barvě očí a vlasů – a žádné nebyly! Všechno moc hranaté, kulaté nebo v divném odstínu.Jenom tyhle příšerné růžové se tam šklebily a věděly moc dobře, že by mi slušely nejvíc. Že budu vybírat, až přeberu. Že se mi to vymstí a budu vypadat jako pitomec.Přesto jsem si zkoušela modravé, oranžové, do hněda, dokonce i brčálově zelené, které bezkonkurenčně vyhrály boj o největší hrůzu na mém obličeji.Ale než nosit růžové brýle? To radši budu slepá!
DM 37 – Profesor
Růžové brýle. Svatý Valentýn Pátek nezačal zrovna nejlépe. Daniela bolela hlava, tudíž vrhal přes brýle vražedné pohledy na vše, co se odvážilo hlasitěji nadechnout. Navíc ve své přihrádce na dokumenty objevil podivnou obálku.„Migréna? Mám odejít?“ zeptal se opatrně Jaroslav L., který dorazil vzápětí.„Pokud nemáš na čele srdce s nápisem Miluji Tě Danieli, potom můžeš zůstat!“ vrčel kolega.„Copak?“„Tohle!“ ; Daniel vrazil Jaroslavovi list papíru.„Valentýnka?! Slečna potřebuje brýle. Slepecké,“ zašklebil se ten, když si přečetl značně neumělou báseň urážející jeho vytříbený vkus. Načež byl poctěn pohledem tak jedovatým, že by dokázal otrávit celou Prahu, Brno a ještě by zbylo na průměrnou...
DM 36
Třicáté šesté téma zní – Tři oříšky pro nikoho
DM 35
Třicáté páté téma zní – V zajetí múzy
DM 34
Třicáté čtvrté téma zní – Čekání na minulost
DM 33
Třicáté třetí téma zní – Ten, kdo je neviděný/b>







