Slzy za přítele
Smějete se, když jste šťastní, pláčete, když jste zoufalí a když vás něco bolí, ať už na těle či na duši. Ale co uděláte, když jste nesmírně nešťastní a zároveň vás zaplavuje podivné zadostiučinění, mísící se s nepochopitelnou radostí? Nevím, co byste udělali vy. Já jsem se nerozhodovala, prostě jsem učinila to, co vždy v tuhle dobu, bez ohledu na náladu. Setřela jsem si slzy, zvedla jsem se z ledu a bez jediného ohlédnutí jsem se vydala pryč. A co, že tam ležel, a co, že jsem ho tak krutě milovala i nesnášela? Myslela jsem si, že bych mohla být krutá. Proč ne, trápil mě spousty let a já se zmohla jen na hloupé škrábance, kterým se vysmál svým nedokonalým a přesto fascinujícím smíchem. To, co vždy touhle dobou. Zkontrolovala jsem, že mám stále tašku přes rameno a...
Citátové drabble VIII. od Elizabeth
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Skláněl se nad ním, nad jeho tělem, ze kterého se vytrácel život. Slzy mu stékaly po tvářích, i když si kdysi zakázal plakat. Přesto je nedokázal zadržet, teď ne. Díval se na něj, na jeho klidný výraz, který vídal už tolikrát předtím. Pamatoval si chvíle, kdy si hráli na zahradě na vojáky, ze všeho možného si vyráběli zbraně… Ani jeden tehdy netušil, že válka pro ně nakonec bude tvrdou realitou… Snívali o tom, že vystudují, ožení se a budou šťastní. Jenže osud jim nepřál a jedna jediná kulka je v...
Citátové drabble VIII. od Safiry
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Autorka: Safira Jane Bardotová Bolí to. Hrozně moc to bolí a bude to bolet ještě hodně dlouho. Nechápu to a nechápe to ani nikdo kolem nás. Jenže ono žádné my už není. Už nikdy nebude. Nemůžu jít po ulici, abych si nevzpomněla, jak mě bral za ruku a co všechno říkal a sliboval. Jak jsme byli šťastní. Jaké jsme měli plány, co jsme si chtěli splnit. Nic z toho už není. My už nejsme. Je jen on a já. Jenže co jsem já bez něj? Jen tělo bez duše. Jakou mám budoucnost? A mám vůbec nějakou? Kolik bolesti a vzpomínek jsem schopná...
Matka
Báseň ze soutěže Tematický čtvrtek. Melodii nevytvoří jeden tón na jedné struně, i když mnozí chtěli zpupně zvnějšnit sami, čímže hoří: takoví lidé jsou choří. Čichej zvuk, ať slyšíš vůně. Neboj se a nebuď němá. Vydáš, třebas celá bledá, plod, jenž uzrál ve tvém lůně bez kalhot a beze sukně. Hudbou sfér buď naplněna, předzjednanou harmonií. Struny chvějí se a svíjí, a tam, blízko, jak ozvěna, kterou přivolává žena, jak klikatá čára zmijí, jako cesta na onen svět, po níž každý touží letět, jako snaha komedií cosi volá: Nastav šíji! Kdo by dbal na letopočet! Čas a věčnost líbají se – dvě písmena dlící v knize – pohled skrze vitráž rozet: přenos, předání a...
Citátové drabble VII. od Tomáše
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Autor: Tomáš Veverka Brouček Slíbil, že už nikdy nebude pít. Že už ji neuhodí. Teď leží v obývacím pokoji na koberci, který jim věnovali jeho rodiče. Rozhlédla se. Vlastně jim koupili skoro všechno. Skvěle situovaná rodina s výtečnými konexemi. Do drahého perského výrobku se pozvolna vsakovala krev. „Co jsem to udělala,“ vydechla zničeně. Z ruky jí vypadla soška bohyně lásky, teď celá zmazaná. „Lepí,“ uvědomila si. Kdosi zazvonil u dveří. Třikrát krátce. Otevřela. Stála v...
Citátové drabble VII. od Jane
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Nebylo třeba slov, nikdo nebažil po okouzlující škále úšklebků. Stačilo ticho a úsměv, ten jediný. Nebo vlastně dva. Úsměv. Odsoudili ji, ona prohrála. Proč? Protože odmítli uvěřit, nechali se pohltit předsudky. Mohla by se hádat, obhajovat se. A přesto se jen usmála a odešla, sledovali ji s obdivem a znechucením v očích. Další ji přijali s otevřenou náručí. Úsměv díků, úsměv naděje. Díky, že se neptáte, že víte beze slov. Těch pár slziček ukryla do rukávu a přesunula se do další náruče. Hnědé oči, zelené oči a taky...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
