Nejdelší noc
Báseň z pera Indris Elwinor – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Večer zvolna přichází, píseň tichou provází, bránu létu otvírá, jaru zase zavírá. K tanci zve tě noční čas, v dáli slyšíš zvonků hlas, pojď jen vzhůru do lesů, tam poklonit se nebesům. Ohně ať hoří tuto noc, duchy volám si na pomoc, květy si skráně ozdobím, kéž milému se zalíbím. Nejdelší noc dnes čeká nás, příroda pro nás má tolik krás, k tanci a obřadům se přichystej, radosti, štěstí průchod dej. Kdo tvář svou toužíš ukrýt dnes, pod masku ji uschovej, přesto věz, co očím lidí skryto zdá se, v paměť věčnou se vrývá...
Útěk z reality
Drabble od Veri Parren do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. O letním slunovratu konečně vydržím celý den nespat. Chystám se na to již dlouho, tentokrát však mám důvod. Jednak bude dlouho světlo a mé oči a mozek nebudou zmatené, hlavně ale doufám, že v tak magický den (noc), pokud budu hledat na správných místech, narazím na jednorožce či mořské panny. Můj největší sen je pohladit si jednorožce, zeptat se mořských panen, jak poznají, že se námořníkům jejich zpěv líbí, chtěla bych je potkat. Proto si v tuto magickou noc najdu příhodnou vrbu, okolo rozkvetlé květiny, a ponořím se do světa fantazie. Možná budu mít štěstí. Pomůže mi nejlepší přítel – kniha. Redakční úpravy provedla Helenia...
A pro dny místa není
Báseň z pera Jamese Watfara – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Předlouhé okamžiky denní, Stahují smyčku kolem snění, Oprátkou času, Dlouhých snů krásu, Stahuje slunce žhnoucí, Na nebi věčnost jsoucí, Než zase vládu předá, Než opět luna šedá, Temnotu světu dopřeje, Tmu, v které dobře je, Tajemným světům snění, A pro dny místa není.
Slunovratové drabble od Mii
Drabble z pera Mii Whitebear – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Slunce zapadlo před notnou chvílí. Na obloze po něm zůstaly jen červánky. Černočerná tma chtěla všechno pohltit, ale nedařilo se jí to. Kousek za vesnicí plála obrovská hranice ze dřeva. Lidé se sešli, aby oslavili letní slunovrat. Z nedalekého kopce právě spouštěli zapálené dřevěné kolo. Děti výskaly nadšením. Ohňový kotouč se prohnal kolem nich a zapadl do chladné vody řeky. Nevnímala to. Stála u ohně. V sevřené dlani svírala kamínek. Obyčejný oblázek z potoka. Pro ni byl však neobyčejný. Vkládala do něj všechny své naděje, všechny své tužby. Zhluboka se nadechla a hodila ho mezi plameny. Děj se vůle...
Slunovratová povídka od Hetty
Povídka od Hetty Londsové – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Seděla jsem uprostřed louky a čekala. Slunce začalo pomaličku zacházet a tak jsem popadla kvítí okolo mne a začala z něj plést věnec. Druhou rukou jsem silně stiskla amulet na svém krku a zavřela oči. Studil. Netvoři mohli být kdekoliv, dnes jsem se s jedním měla setkat tváří v tvář. Svatojánská noc – pro jiné normální a obyčejný den. Pro mne, pro nositelku vílího genu, zkouška. Obstojím, nebo padnu. „Osmnáctiletá a přitom tak malá. Nemá šanci to zvládnout,“ tvrdili všichni okolo mne. Až na Jasmee. „Věřím ti, dokážeš to,“ stiskla mi ruku a kolem krku mi pověsila amulet. „Ten je jen pro tebe, ochrání tě, pomůže ti.“ Usmála jsem se na ni. Nyní amulet svírám v prstech. Modlím se ke...
Slunovratová povídka od Mii
Povídka z pera Mii Whitebear – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Oheň v ohništi zvolna plápolal. Červenožluté plamínky vesele olizovaly dřívka. Zlaté světlo ozařovalo ležící postavu na zemi. Mladík, asi dvacetiletý; zrovna před chvílí se ponořil do světa snů. Ještě se mu chvějí víčka, jak nad ním spánek získává svou moc. Dnes je ta tajemná noc. Prý noc skřítků a víl. Takový nesmysl, přemítal, když usínal. Tak dlouho byl vzhůru a žádnou magickou bytost nespatřil. Hoši ve vesnici si z něj jen dělali blázny, když ho varovali před nocováním venku. Jistě, je mezi nimi nový, přistěhoval se do vesnice teprve před pár týdny. Jistě si z něj chtěli jen utahovat. Proto se bez ostychu vydal po soumraku ven. Rád v tyto skoro letní dny pozoroval noční...