Sněženka

O sněžence se vám rozhodl sepsat báseň i pan Felix Stone. -*- První jarní květina je na světě, Ví o ní každý na naší planetě. Bílá malá osamocená je tady, vystrkuje ze země své vnady. Roste sama někdy ve skupině, objeví se na jaře první na krtině. I krtek se diví co se to zase děje, krásné počasí na nás zase pěje. Slunce s větrem smíchané, květiny jsou do chumlu smotané. Také je tu jeden film se sněženkou, ten kde machři umlátí Vikiho peněženkou.

Zima se nevzdává

Slečna Ema Talia do klíčové dírky nakoukla víckrát. A zde je další báseň, kterou pro vás sepsala. -*- Královnou zima bývá, bílý plášť na sobě mívá, jak nerada se vzdává, a to není dobrá zpráva. Jaro už cítit, všude je, ve vzduchu cítit lze, nesmírná naděje. To jaro bojuje, o své místo, tak dávej pozor, přichází na jisto. A tam pod lesem, maličká kouká, sněženka ztracená, sněhem se potlouká. Nevzdá se, kvíteček něžný, proto své jméno má, je tedy sněžný. A vedle kvete si, rudý tulipán, všude to voní, jak sladký marcipán. Jaro tu hraje, vůní i barvami, a právě prochází zimními branami. Již paní zima, předává žezlo, a dítě na saních, naposled svezlo, se z kopce dolů, sníh nám už taje, a jaro nádherné, vzduchem již...

Jarní haiku

Klíčovou dírkou se do jarní zahrady zadívala slečna Ema Talia a co viděla sepsala ve formě haiku básní. -*- Zima se dívá, čeká netrpělivě, kde jen jaro je Jaro už buší, na ta vrátka vrbová, hledá ty klíče První sněženka, zvedá malou hlavičku, proráží zemi První paprsky, prodírají se skrze, zmrzlou oblohu Tu začínají, narcisy, tulipány, nádherně kvésti Zelená se tu, první něžné lístečky, vrba už má kočičky Zima se vzdává, jaro už je za dveřmi, tiše poslouchej Poslední zbytky, sněhové nadělení, vločka tu taje Okno otevřít, šťastně vítáme jaro, nebesky modré Ptáci zpívají, na větvích jsou pupeny, nádherné písně Barevné jaro, umí kouzlit nádherně, zpívej si...

Líška nebíva líškou (dávajte si pozor keď chodíte po lese)

Skrz lesom hustím trieli líška mierne hrdzavá. Nikto s živých netušil kam len miery v ten deň, keď poslední raz bola zazretá. Smrť je jej v pätách a ona neoblomne stále stojí. Jej myšlienky zhrniem len v pár krátkych vetách. Azda myslíš si, že démon sa bojí? Tlapky zaboria sa v lísti, nech jej ich nikto nekriesi. Myslíš, že poľovník zistí že len on dnes bude bití? Prechádzala hustým lesom, sem tam zastala. Kŕmila sa ľudským mäsom tak do sýta ako len vládala. Na zuboch povlak krvi, ešte aj na pysku. Kto ju zbadá v kroví, sa mrví pretože démon – ten len líška, čas mu vyprší. Keď priblíži sa k tebe veľmi a chvostom jemne vrtí, tak potom priateľu ver mi, že o krok bližšie si k...

Tajomná

* Kráčala ulicou, kráčala ticho a celý svet zrazu, náhle stíchol. Len kroky do diaľky zvonia a lampy v noci tiene tvoria. Po tichu, bez slov, na pleciach mnoho hriechov. o ľudia spravili, nesie si všetky ich viny. Čierny plášť nocou za sebou ťahá so skrytou tvárou, ktorú ľudstvo hľadá. S kosou v ruke, kosou nádhernou, čo oči ľudské priťahuje do tieňov. Za ňou len ticho, i vôkol nej, pri pohľade do tváre jej nádhernej, ťažko sa ľuďom dýcha, zmizne všetka ich pýcha. Kráča tmou, nocou s veľkou mocou, Cieľ svoj pozná, už si nevyberá. Zaveje vánok slabý, tichý akoby sa bál svojej vlastnej pýchy aby nestal sa i on jej cieľom, aby nenarušil jej svetom prielom. Nikto nevie odkiaľ prišla, možno z pekla či z neba vzišla. I keď zámer jej pozná každý, nikto ju neodsúdi z...

Lehkomyslnost

Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Dva blázni na špičce jehly. Dva blázni v nebi. Co by se mohlo pokazit? Milujeme se přece, ne? Ne? No vidíš. Všechno je krásné, zahalené do růžova a bíla. Jednou se vezmeme. A budeme mít dva a půl dítěte. Nebo dva a čtvrt a narvanou popelnici? Vždycky jsi měl rád můj humor. Vždycky jsi měl rád mne. I když jsem ti ublížila. I když jsem se s tebou rozešla. I když jsem se smála tomu, že mne miluješ. I po tom všem… Jsme teď tady. Co by se mohlo pokazit? Nic! Všechno dobře dopadne! Cožpak nejsme teď spolu...