Lamačka srdcí
Dělám, že tě nevidím, zpěv svého srdce neslyším. Chovám se jako šílená, bez tebe jsem smyslů zbavená. Jsem šílená, když o tobě sním, jsem šílená, nepřestávám věřit lžím. Tisíce básní jsem o tobě napsala a ani jednu jsem ti nepředala. Tisíce básní, plný sešit slok, Jsem do tebe blázen, jsem do tebe cvok. Žiju si svůj sen o tobě, můj sen patří jen jedné osobě. Mé křehké srdce si letmo zlomila, ať to neděláš, jsem se modlila. Svou cestou si půjdu dál, oheň lásky jen tiše spal. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová
Jak napsat nic
Sedět. Lhát. Poklepává nohou o špinavou podlahu. Slyší. Slyší hlasy neznámých tváří. Sedět. Podvádět. Cítí naléhavost. Praská ve švech neznalosti a surového pocitu. Sedět. Smýt. Beznadějné tóny klávesnice ji ničí. Sedět. Snít. Klišé. Kýč. Plané fráze. Balící papír. Němá síla. Lhala prosbě. Podvedla pocity. Smyla šmouhy na papíru. Snila o něčem víc. Ona seděla. A nic. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová
Žena v křesle
Šílená žena v křesle dřímá, hodiny potichu tikají. Posedlá ďáblem bývá a v mysli jí netopýři zpívají. Celý den čeká na milence svého, v křesle hodiny pozoruje. Milence dlouho nepolíbeného, doufá, že se znovu zamiluje. Slyší skřípání starých dveří, milenec vchází do domu. Žena ho výmluv ušetří, nebude věřit milencovu klamu. Milenec nahlas žvýká, ten zvuk se ženě zaryl do duše. Nebohá žena v křesle vzlyká, už to vydržet nemůže. Ještě jednou, tak! … A on to udělal. Z místnosti se ozval prásk! Muž naposledy zažvýkal. Redakční úpravy provedla Janel...
Dospívání
Zavři oči, maličká, jen na chviličku a nemžourej! Já vím, zlaťoučká, jsi zvědavá, jen vydrž minutku! Vidíš, hloupoučká, stálo to za ten všechen povyk? Za ten pláč a vztek? Za to mlácení pěstičkami do imaginárních zdí? Vždyť jediné, co se stalo, je, že jsi vyrostla. Tak už přestaň plakat …slyšíš?
Konec války
Dnes končí válka, hlásá tabule na náměstí, chasa tančí. Pole zpívá elegii rudou o místě, kam raz půjdou všichni. Hřbitovní prostou hrudí vzlyky jak Růženka se budí ze sna. Spím ve slastném oddechu těch, co přežili v ořechu stínu. A ten spánek v míru dovoluje míti víru v zítřky.
Na kolejích stával dům
Na kolejích stával dům z prázdných vagonů černých koní z prázdných snů ještě loni voněl po láskách voněl po ohni Kde jsou ty časy bílých ptáků zpěvu, ohně a táboráků kde je ten muž s černou kšticí co lovil život na udici a vždy zůstal mu jen černej sen a v kabátě prázdný den Na kolejích stával dům dnes chybí i kolejnice zůstala už jen žízeň v mlze a pár mincí s dírou v kapse a pár kapes bez mincí Osudů prázdné boty v černých snech týhle sloty kde hledat život bez záplaty kde hledat dým bez ohňů Na kolejích stával dům a v něm vodka a rum kolem příslibů stovky jak much u žárovky pak už jen prázdná židle kde seděl muž s černou kšticí co lovil život na udici a vždy mu zbyl pouze černý...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
