Hon
Ze série Život vlka VAROVÁNÍ: Jen pro silné povahy!!! (Na přání autora připojeno varování!) Dobytek umíral, lidský život hasl, zoufalý vlk po potravě pásl. Lesy suché, zvěř v nich není, to celou situaci vždycky mění. Dítě malé k lesu kráčí, vlk ho vzápětí mrtvé vláčí. Zpátky k noře tělíčko dětské vleče, slza smutku mu po tváři jenom teče. V noře ukrytá vlčata radostí brečí, hlady málem opět ječí. Matka maso dovláčela, lidskou krví kožich promáčela. Zoufale na svá dítka hledí, jež drobné mládě zatím jedí. Oni, anebo ten človíček, osud všem přichystal krutý políček. Vlčice, sama hladna, ke kraji lesa letí, sucho a člověk, to jest vlčí prokletí. V šeru noci další kořist vyhlíží, nikdo se však neblíží. Se strachem a sklopenými slechy sleduje blížící se střechy....
Zlomili mi hůlku
Sedím v klidu na zahradě, ruce v kapsách, kotlík v hlavě. S kouzly poradím si hravě, přišla nuda, je po zábavě. Vedle bydlí stará vdova, velký barák, moly chová. Zlomili mi hůlku, znova. cítím se jak bez domova. Je to pro mne moc zlá doba, co to vidím? Hele, sova! Letí přímo do domova, nevidí mne, i když volám.
Valentýnka od Katie Westdawn
Pro Sadie Bane, které tímto chci vyjádřit, že jí děkuji za vše, co pro me udělala. Valentýnská láska Když k Valentýnu se schyluje, láskou naplněné nebe je. Na každém jde poznat láska, jak se jim tváře růžencem plní. A pohled na své milé je přímo laská, když je vyhlíží na lávce v parku, jsou jak na trní. S kyticí sedí a již vidí přibíhající, kterou zná, a znervózní snad ještě více, když ji před sebou jen padesát metrů má. Už je tady, krásná je a plná natěšení. Ve vzduchu právě jde cítit vzrušení. Postaví se a kytici jí podá, dívka obejme jej a pusu dá. Teď již ruku v ruce společně se prochází, neuplyne ani chvilka a už ji vede k nádraží. Na nástupišti poslední obejmutí, poslední polibek a z té jednodenní lásky zbyl jen příslibek. Vrátí se ta dívka? Či to byl klam?...
Promluv, kniho!
Pověz mi, kniho moudrá, Proč bez tebe se špatně žije, Pověz mi, kniho krutá, Proč bez tebe hodně srdcí bije? Pověz mi, kniho, už zas mlčíš? Mnohé ve svém zajetí držíš! Co s tebou, kniho tlustá? Lidé život nežijí, Jejich srdce jsou jen pustá, Pro ostatní nebijí. Za kariérou se člověk žene, Už neví, jak by dál, Na lásku však zapomene, Děti mizí v dál. Promluv, kniho, proč zas mlčíš? Komu za svůj život vděčíš? Pověz, kniho tajemná, Co výběr lidí znamená? Prachy, či rodina, Je pro ně výhodná.
Vlčí volání
První báseň ze série Život vlka Bílá srst se krajem míhá, bílá deka, na zem tíha. Neslyšný běh a tichý šelest, měsíc září v davu nevěst. Tmou se leskne krásná srst, nevěst v nebi jak má hrst. Ladné tělo, vnadné křivky, zem a sníh, drobné třpytky. Protáhlá tlama, ostrý dráp, stromoví a větve, chcou se prát? Chytré oko, smutný zrak, děsivá krajina? Temný brak. Rychlé tělo křovím se míhá, temná doba, stesk ho stíhá. Tlapky mokré sněhem letí, lovci, pro vlčí duši prokletí. Kapky vody zmrzlé se v kožichu lesknou, vlk zpívá melodii něžnou a tesknou. Prchá, dnes on je lovnou zvěří, obrazům svých nočních můr stále věří. Vidina ohně v její mysli vězí, namáhavá cesta pro vlčici štvanou, březí. Dusot nohou z jejích úst nářek mámí, ten jiné vlky zas k ní vábí. Píseň z jejích...
Vlčí píseň
Básnička vypráví o průběhu a potřebě lovu, aby smečka zajistila život budoucí generaci. Tam, co je hluboký jehličnatý les, je i malá prosvětlená travnatá mez, kde domov svůj mají vlci, již se dobře znají. V tomhle lese ozývá se hravé vlčí vytí zase. Vlčata na svět přišla a tak smečka na lov vyšla. Vlci bok po boku běží, jeden druhé dobře střeží. Musí skolit jelena, aby se vlčata najedla. A tak spolupracují jeden s druhým, domlouvají se pohledem pouhým. Když tu alfa samec dlouze zavětřil a v dálce statného jelena vytušil. Smečka nabrala rychlost, každý zvýšil svoji bystrost. Teď se smečka tiše plíží ke své kořisti se blíží. Nepozorovaní jsou již u něj, svoje kroky tiší – tluměj, ke skoku se připraví a pak jelena zadáví. Vlčata už nebudou mít hlad, budou moct...