Droga lásky
Po tváři linou se mi slzy, cítím pocit viny, neviděla jsem to dost brzy, že náš vztah je jiný. Tvá sladká rudá ústa toužím líbat, chci slyšet ty sladké řeči. Vábíš mě, až se nedokážu dívat, jak tvé oči na mě ječí. Tváře mám jako rumělky, že barvu přiznala jsem. Kreslí duhové pastelky, co bylo jenom snem. V tvých očích vidím spásu, ale já jsem peklo tvé. Nemáme dostatek času, bys odpustil činy mé. Jsem prolezlá lstivými hady a jediný čistý cit je úleva, že jsi tady. Droga, nablízku tě mít.
Erben Merlin Vodník
Ráno, raníčko panna vstala, pěkně se našminkovala. Vlasy v drdol vyčesala, krátkou sukénku si vzala. „Půjdu, matičko, trochu ven, dneska slunečný je den. Mám hodně bledá líčka, neuškodí mi sluníčka.“ „Hlavně nechoď na jezero, víš, že včera zapršelo. Bahna tam bude trochu více, zašpinila bys střevíce.“ „Nepůjdu, matko, k jezeru, včera tam viděli příšeru. Jako vodník vypadala, z šosu voda mu kapala.“ „Vidím, že rozumná jsi dcera, vážně pršelo dost včera. Projdi se pěkně středem města, tam je jistě suchá cesta.“ Je 21. století, procházky k jezeru neletí. Dcera však vidí východisko, jde se svíjet v rytmu disco. Vítězství v kategorii Umělecký počin roku 2015 v rámci Udílení novinářských...
Příslib
Sepni dlaně v tichém vyznání a pak čekej až motýl přiletí Křídla z perleti sluncem ozářená Tak vítá se den v nových slovech v nových proměnách Lehká peříčka putují oblohou i náš motýl se k nim přidává jeho křídla voní svobodou Tak nech ho jít a stejně jako on buď vděčná za tohle ráno Které voní příslibem teplých, letních dnů
Zase spolu
„Slíbil jsi, že mě neopustíš.“ Mladá dívka sedící na hřbitově u hrobu přítele. „Slíbil jsi, že z tohoto prokletého města odejdeme společně.“ Netuší, že ji někdo sleduje. „Slíbil jsi, že se mnou budeš navěky.“ Ten muž ji sleduje už celé hodiny. „Říkal jsi, že mě nezradíš.“ Sleduje ji, jak naříká nad přítelovým hrobem. „Říkal jsi, že jsem pro tebe jediná.“ Přítel, který spáchal sebevraždu. „Říkal jsi, že na jinou ženu ani nepomyslíš.“ Zradil ji. Vyspal se s jinou. „A teď… všechny ty sliby, co jsi mi dal, nemůžeš splnit, protože jsi mrtvý.“ Muž se potichu zvedá ze svého úkrytu. „Pamatuješ…? Také jsi říkal, že odejdeme na onen svět spolu.“ Pomalu se blíží k ní....
Vězeň
Smutný vězeň sedí ve své cele a přemítá o životě. Temná je cesta poznání, černá je lidská duše, nakonec zbude jen přiznání, co vyzní pěkně suše. Temná je cela, ve které sedíš, smutné jsou tvé oči, jak do tmy hledíš, prázdnota je všude kolem tebe, tiše tě svírá, nesmíš jí podlehnout, lékem je víra. Šílenství, jež odráží se v tváři tvé, už klidné místo brzy nalezne. Vzdal si boj se životem, stal ses nepotřebným chudákem. Chybí ti společnost a dotek. Ona odešla, zbyla ti jen spousta fotek. Postrádáš radost a lásku? Od smíchu vrásku? Však ona už se nikdy nevrátí, v duši tě navždy zatratí. A nechá tě tiše hnít v tvé cele...
Noční můra
Varování: Pro silnější povahy! Stojím u okna, do noci hledím, cítím se jak ponocná, a přesto stále nevím. Spánek mě láká, do lože ať lehnu, má mysl však váhá, co když se již nezvednu? Obloha temná, hvězdy shůry hledí a spánek volá: „No tak, děvče, již ulehni.“ Měsíc vysvit, kouká zpoza mraků, pro mě jak ostrý břit, zařízl se do mých zraků. S výkřikem tlumeným mé tělo od okna klopýtalo, s pohledem zrazeným do lože uléhalo. Mysl zděšená usínati v plánu neměla, já, ramena svěšená, spánku se poddat nechtěla. A spánek zas mou mysl konejší, pohyby mých řas jsou stále rychlejší. Rychle kmitají, spánku chtějí vzdorovat, světlo stále vítají, pořád chtějí bojovat. Pohyb najednou ustal, tělo do peřin padá, spánek svou oběť dostal, leží tu jak kláda. Noc líně za...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
