Tma
Když uhasíná svící žár, objímá mě tajemna a nejistoty svár. Mnoho zve ho tma foremná. Tma není navíc, byla tu dřív. Nemá pýchu pávů a pávic, když za světlem je skryta hřív. Když tu tma je vždy, kdyby světlo umlklo napořád, jen ve slepotě oka by mdly a společnost schvátil by neřád. I kdyby zde nebyla, ani to nebyl by sen, v světlu naše duše by se trápila. A oči zase slepé jen. I když nás mnohdy děsí a jen málo z nás se v ní cítí doma. Dobra i zla je směsí a má to optimální aroma. Možná že vždy třeba je a trochu z ní je nutno. Až slunko přejde obzoru okraje, však bude vám s ní...
Dvě sestry
Pozor, násilné prvky! Žijí dvě sestry, Světa a Inna. Poznáte, jestli je každá jiná? Inna je krásná jak růže květ a ten, kdo ji zná, může jen chválu pět. Oproti tomu Světa je jenom plná zášti, její nejlepší léta se nad ní tiše vznáší. Kdo je ten mladý muž? Přichází za Innou a jen díky ní už nemyslí na jinou. Mají mít brzy svatbu, sestřina zášť jim však do cesty přidá hradbu jak hrozný temný plášť. V noci, když všichni spí, vkrade se Světa k nim, jen ona jediná teď bdí, připravena na hrůzný čin. Ve dlani svírá nůž, vše je naprosto jasné, připravená je už, až jeho život zhasne. Tiše bodá dál a dál ve svojí zlosti. Kdo by to počítal, kolik ran zhostí. Tomu, kdo miluje, bohužel ne však ji, to srdce zhrzené našlo už ten svůj cíl. Pod rouškou tmy pak běží, nikým...
Zlodějka
Chyťte ji! Zlodějku mrzkou, co ukradne každou chvilku hezkou. Chyťte ji, vsaďte do vězení, proti mé ztrátě to nic není. Ukradla mi jazyk a slova, řekla, že se vrátí znova, ať sladká slova, co mám, už nikdy jiné nešeptám. Ukradla mi taky čas, řekla, že se vrátí zas, tak nevím dne ani hodiny, jen oči pro pláč zbyly mi. Mezitím si kradla dál, z Měsíce jen srp zůstal, z rána jenom kocovina, všechno je to její vina. Ukradla mi žízeň i chuť, za to všechno ji teď suď! Co mi nechala, co mi zůstalo? Pergamen a brk, aby mi to psalo. Dala mi svícen a stůl, řekla: „Teď jsi jen můj! Teď mi budeš psát vše, co si budu přát.“ Psal jsem o tom, jak je štěstí vratké, ona, že chce básně sladké. Psal jsem o včelách a medu, za to podala mi jedu. Tak mi nechutná spát, díky...
Tobě, příteli!
Můj starý, věrný příteli, já vím, že jsi zde! Každý jej máme, víme-li, že není dobře, ani zle… Vím, že přijdeš! A přesto, budu ráda? Ze stínu jednou vyjdeš, kde kryješ mi záda. Jednou a… Třeba tě uvítám jako přítele, zachránce! A vyjdeme vstříc tvé věčné hádance. Půjdu s tebou do neznámých krajů, já… Věřím, že ukážeš mi krásu mrtvých hájů.
Šípková Růženka
Spíš, tak otevři oči, venku dál svět se točí. Spíš, já vedle tebe sedím, trošku se tvé krásy najím. Svět se točí, točí dál, jaký sen se tobě zdál? Vstaň, na mě se dívej, mám pro tebe lásky své příděl. Jak dlouho budeš pod peřinou, jak dlouho, než půjdu za jinou? Nechci odtrhnout svůj zrak, nevím, co by bylo pak. Můžu tě ze spaní vyrušit, můžu tě pohladit, políbit? Ne, můžu tu jen sedět dál, Nemám právo, abych lásku bral. Ty jen spíš, jak Šípková Růženka, ale ne ve věži, u svého okénka. Já jen tiše sedím a vím, že já tě asi nevzbudím. Odhrnu ti z ucha vlasy, najím se tvé krásy. Když ucukneš ramenem, vím, že musím pryč – ven. Spi, čekej na svého prince, co přiveze ti zlaté mince. Já měl jen to, co koupit se nedá, ale tvoje srdce něco jiného hledá. A...
Moje oblíbené místo
Kde slunce zapadá a vychází, kam srnky chodí pít, kde se nejraději každý probouzí, tam každý chce jít. Tam se mi nejraději odpočívá, tam se mi nejraději sní, kde je ke mně příroda přívětivá, kde mi ptačí zpěv krásně zní. Tam průzračný potůček protéká, kde je bod pro všechny shledací, tam se rozprostírá příroda daleká, kde tvé myšlenky zlé odvrací. Tam je moje oblíbené místo, kam se ráda vracím od všech současných nejistot, toto je místo mé jiných myšlenek hledacím.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
