Třetí kapka rosy

* Deset barev má, touží být nejkrásnější, ráno v rose.

Autor : dne 07/03/2021 | Letní kapky rosy | 0 komentářů

Druhá kapka rosy

* Paprsky slunce Hladí teplem po tváři Na čerstvém vzduchu

Autor : dne 07/02/2021 | Letní kapky rosy | 0 komentářů

První kapka rosy

* Růžové květy lemující zahradu dělají radost

Autor : dne 07/01/2021 | Letní kapky rosy | 0 komentářů

Love

Prozatím poslední anglická píseň z pera slečny Blackwood. Pevně však věříme, že pro čítárnu sepíše nějaké další písně. -*- Yeah love is not even real We just use this majestic word For every other thing we feel We “love” just because we’re bored Love doesn’t really exist Not the one we read about It is not some mysterious mist That just flys around And when love is finally there It often is just pain and tears To be honest noone really cares Love became one of the greatest fears So nobody knows what love is Because they’re scared to know Every other stranger they kiss But to love they say no How sad is to live without love So I’m here to encourage you You really are enough So many people love you, they really do Don’t fear love, because its pain It is like rose,...

Autor : dne 06/23/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Jarní žalozpěv

Slečna Blackwood si pro vás připravila další smutnou báseň. Ale slíbila nám, že se pokusí sepsat i něco veselého. My ji jménem čítárny přejeme mnoho inspirace a vám příjemné čtení. -*- Hle den se míjí se dnem, jen tak si plyne čas, rychleji než květy vadnem, život pomalu dohasíná v nás. Jaro je píseň, o životě pěji, život je trýzeň, proč se ty hrozné věci dějí? Zpívám tu píseň o životě, o životě jako o jaru, o tom, že žila jsem jak kůl v plotě, kdo ví co bude až dopěju… Tuším, že až dozpívám svou píseň, stejně jako skončí můj smutný zpěv skončí i má dlouhá trýzeň a člověk, básník, leží zde mrtev. Smutek v očích. Jeden pohled do tvých očí, svět se se mnou náhle točí. Nic ti ale nevyjevím, v noci pláču, bdím a nespím, pláč pak přejde...

Autor : dne 06/21/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Louka bělásků

Slečna Blackwood nás zásobila krom písněmi i několika básněmi trochu smutného vyznění. To jim však neubírá na kráse. -*- Tam na louce bělásků, tam krásně je. Avšak dnes tam na lásku dívka umíraje. Neslyší už říčky hukot, jenom žal ji naplnil. Ani malých brouků bzukot, ona chopíce se zbylých sil Volá někam do dály na milého svého, aby jí prý postavili památník na něho. A na její lásku smutnou, plnou strasti žití, a jeho sladkých řečí plnou, nechce už zde býti. A tak zemřela dívenka. Na lásku umřela. Pláče pro ni les i studánka Co však dělat...

Autor : dne 06/17/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů