Sladká plnoletost
Vítejte na oslavě plnoletosti naší Vrby. Pojďme si společně přednést narozeninová přání. S Vrbou všem děkujeme za přenádherné verše. Vrbo, všechno nejkrásnější! NAROZENINOVÉ BÁSNĚ: Nebelbrach Mechacha: Dnes narozeniny má, zelená, už osmnáct let všemi ceněna. Hned moudrostí se celá oděla, od narození byla dospělá. Eillen Mcfir Elat: Od prvního svitku spolu stále, vítáme příběh vraha či krále. Příběhy ve tvých proutcích září. Milovaná vrbo s lidskou tváří. Michelle Joan Snow Vrba školní, dospělá dáma. Na dort chtěla být ale sama. Já však pro ní mám dar – a to veršů narozeninových pár. Doubravka z Borové Přikryta větvovím shrbených vrb poslouchám příběh a veselý drb. Prý už jsi dospělá, tak ti chci přáti nejhezčí příběhy co můžem dát ti....
Tklivá vzpomínka
* Když máš pod rosou své mechy, stále slyším tvoje vzdechy, jak prosí, jak sténají. Ať tě zničím – potají. V duši žízeň po životě. Stará touha proklíná tě. Zrada bolí – to se stává, nebyla jsem však ta pravá. Lásky není nikdy dosti – proto’s zahodila svoje ctnosti.
Básníkův konec
* Básník sklání se k listu pergamenu, píšíc báseň začínající: Nezapomenu. Své bývalé city vyznává, prohraný boj stále nevzdává. Prosíc ji o milost, či o slitování, třebas jen o kousek smilování. Lásku na tisíc způsobů vyznává dále, „Mám tě rád, myslím na tebe stále.” Slzy stékajíc po básni, srdce ho láskou bolí. Celý svůj život věnoval jí, rozchod mu srdce nedovolí. Zahleděn v básni, příchod postavy nevnímá. Rukou své milenky, se zlomeným srdcem...
Tenkrát v parku
* Zavřená je hradní brána, zvečera i časně zrána. Všude zima, všude chlad, omrzliny, bída, hlad. Někteří už zmrzli docela, jak kdyby je zima zaklela. Pod sněhem jsme je pohřbili, aby na očích nebyli. Zavřena je hradní brána, zvečera i časně zrána. V zimě pláčeme potají, copak nás uvnitř nechtějí?
Nováček
Můj dopis už dorazil, avšak na nic mě nepřipravil. Jsem nováček, začínám, nervozitu a strach mám. Kolej svou již mám, kamarády získávám. Všichni přijaly mě mile, čekají mě krásné chvíle Brzy začne učení, těším se na vědění. Snaha splnit všechno vzorně, netvářit se moc úporně. A tak ráda jsem tu na škole, usmívám se vesele. Snad vše bude takové, každý najde si to své.
Odešla
* Můj hlas slyšel on nebral na něj ohled. V mé hlavě je démon, žalostný to pohled. Pocity mám nemilé, snad žal s splín. Nešťastné to chvíle jako rozbitý mlýn. Vstříc lepšímu dni jdu spánkem svým. Zavřu oči a sním s polštářem mým. Proč na světě se dějí nehezké věci? copak krásných se přejí nikdy přeci. Zavřel oči a usnul, již nebude bdít. A ona srdce má půl, může alespoň snít. O společných chvílích, co spolu mývali. O nich, milencích jakými bývali. Proto dokud můžeš, žij život den co den. Pak už nic nezmůžeš, zbyde ti jen ten sen. Vzpomínky jsou mlhavé, čas si běží rychle. Dotyky jen zlatavé, vzpomínková bichle. Fotky měj, zda můžeš. Hlava zapomíná. Koukat na ně budeš se slzami...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
