Odešla

*

Můj hlas slyšel on
nebral na něj ohled.
V mé hlavě je démon,
žalostný to pohled.

Pocity mám nemilé,
snad žal s splín.
Nešťastné to chvíle
jako rozbitý  mlýn.

Vstříc lepšímu dni
jdu spánkem svým.
Zavřu oči a sním
s polštářem mým.

Proč na světě se dějí
nehezké věci?
copak krásných se přejí
nikdy přeci.

Zavřel oči a usnul,
již nebude bdít.
A ona srdce má půl,
může alespoň snít.

O společných chvílích,
co spolu mývali.
O nich, milencích
jakými bývali.

Proto dokud můžeš,
žij život den co den.
Pak už nic nezmůžeš,
zbyde ti jen ten sen.

Vzpomínky jsou mlhavé,
čas si běží rychle.
Dotyky jen zlatavé,
vzpomínková bichle.

Fotky měj, zda můžeš.
Hlava zapomíná.
Koukat na ně budeš
se slzami vzpomínat.