Bylo nebylo
Žil byl jeden král.. Kdo by neznal klasický úvod velké spousty pohádek. Zde vám přináším jednu z nich, původně psanou jako domácí úkol do literárního semináře.Žil byl jeden král. Moudře vládl svému království, vychovával své tři dcery a všem se dařilo dobře. Ovšem nic netrvá věčně, a tak i na krále přišly starosti. Nejprve to byly jeho dospívající dcery. Starší dvě byly velice krásné a byly si toho vědomé, byly marnivé a nic jim nebylo dost dobré, všechno chtěly hned a když nebylo po jejich, ztropily náramnou scénu. I ta třetí byla kráska k pohledání, také se ráda hezky oblékala, ale narozdíl od svých sester byla i milá, pracovitá a většinu času byla oblečena do prostých šatů a pomáhala všem, kteří potřebovali pomoc, a proto znala mnoho z různých povolání od...
Příchod zimy
I když už zima spíše odchází, byla by škoda nezveřejnit dílko na toto téma, které bylo jedním z velmi povedených úkolů do Literárního semináře – poezie.Seděli jsme včera na sněhu. Před námi hořela svíce. Její plamen činil konec příběhu, že není podzimu již více. Vzduchem zavoněly šípky pálící se, popel špinil bělost sněhovou. Nos nám opájel pach voskovice a sžíral plody vytvořené růží šípkovou. Jiskra palící své vzpomínky však utekla a k návratu nám zbývá jenom chvilinky, kdy koruny zbarví v předzvěsti příštího slunovratu.
Panenka
Sněží. Už pár dní v kuse sněží. Všude je bílo a čisto. Krásná krajina vylákala do přírody i městské dámy a pány. Po ulicích se procházejí lidé všech věkových kategorií, klábosí pospolu a kochají se padajícími vločkami. Někteří míří k lesu, jiní si dali za cíl pouze obejít malebné městečko.Mezi povídajícím se chumlem kráčí dívka. Drobná a bledá, čokoládové oči vynikají na světlé tvářičce, černá tužka, jež jsou orámované, přitahuje pozornost ostatních. Zimou slečně zrůžověly tváře a černé vlasy sahající po pás jsou posypané kypřícím práškem z nebe. Jde se skloněnou hlavou, asi přemýšlí. Jde a nevšímá si okolí, nevnímá nic kolem sebe. Zahloubaná do svých myšlenek nevšimne si překážky ležící před jejíma nohama. Padá. Náraz na zem nebyl ošklivý, ale na zašpinění...
Jen chci, abys věděl…
Povedený úkol z Literárního semináře. 4 hodiny ráno. Chtěla jsem jít spát. Vzpomněla jsem si však na Tebe a přešla k Tobě do pokoje. Dívala jsem se, jak tiše oddechuješ. Vrátila jsem se do ložnice a přinesla Ti deku. Přikryla jsem Tě a zapnula Tvůj počítač. Jako tapetu tam máš tu Tvou hérečku. Napadlo mě, že Tě také potrápím a na svůj počítač si dám nějakého pěkného chlapce. Kývla jsem hlavou a tuto myšlenku vypustila. Vždyť by Ti bylo jedno, co mám já na ploše… Otevřela jsem malování a napsala Ti vzkaz: „Prosím vzbuď mě kolem desáté. Děkuji. P.S. Miluju Tě.“ Chvilku jsem Tě pozorovala a pak zavřela dveře a tiše odešla. Avšak nijak daleko jsem se nevzdálila. Volal jsi mě. Vrátila jsem se. Díval ses na mě a rukou mi naznačil, ať si přilehnu....
Červená gerbera
Nina, úspěšná podnikatelka vytížená jen prací, potkává svého starého přítele. Matty byl však víc než jen přítel, což si Nina jednoduše připomene. Staré city se znovu ozvou, Nina si uvědomuje, že nežije přesně tak, jak si to představovala. Matt opět zahýbe jejím světem, nenechá jej beze změny. „Nino?“ Nina se zastavila a prohlédla si muže, který ji oslovil. „My se známe?“ zeptala se se zdviženým obočím a přezíravostí v hlase. Muž se zasmál. „Ale no tak, Nino,“ pronesl usměvavým hlasem. Nina si ho začala prohlížet pozorněji. Hnědé rozcuchané vlasy má dneska kde kdo, jasně modré oči jakbysmet. Strniště se jí nelíbilo, neznala jej, v prostředí, kde se pohybovala, nikdo strniště nenosil. Ale moment! Tady, kousek od ucha je znaménko...
Konec světa
Je hluboká noc. Vesnice je osvícena pouličními lampami. Na konci cesty jedna lampa problikává. Za okny domů je tma. Jen vzadu na kopci svítí malé okénko. Vede do útulné hospůdky. Ves se zdá naprosto tichá, prázdná. Sedáte si na jednoduchou lavičku pod vzrostlou vrbou na okraji místního rybníčku. Sedíte, placatými kamínky děláte ve vodě žabky, když v tom uslyšíte kroky. Přestanete házet kamení, zpozorníte. Nebojíte se, na nadpřirozené jevy nevěříte a u vás na vsi bylo vždy bezpečno. Máte pravdu. Osobu již z dálky poznáváte. Je to váš soused Bedřich. „Buď zdráv, Béďo,“ pozdravíte. Soused otáčí hlavu za hlasem. Z osvětlené ulice mžourá k tmavému rybníku. Vystoupíte ze stínu vrby a kráčíte k Bedřichovi. „To jsem já, Béďo,“ usmějete se....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
