Simirajský bojovník – 30. kapitola
Odchod V dálce už bylo vidět město. Slunce se zrovna probouzelo do dalšího dne a pomalu osvětlovalo krajinu. Nate si připadal jako bez duše. Stále přidržoval svého mrtvého kamaráda a celou cestu myslel jen na to, co všechno společně prožili. Věděl, že časem se to zlepší, ale bolest neodejde nikdy. Říkal si, že musí být statečný, ale nešlo to. Cestu vůbec nevnímal. Přišlo mu, jako kdyby vyrazili teprve před chvílí, a přesto už bylo město v dohledu. Jejich skupinka nebyla početná, jel jen král, jeho osobní stráž, pár desítek vojáků a to bylo vše. Čím více se přibližovali městu, tím více v Natovi sílil pocit bezmoci. Sám nebyl schopen popsat proč. Bylo ještě sice ráno, ale ve městě už to hučelo jako v úle. Královské družině si nikdo nedovolil překážet v cestě....
Simirajský bojovník – 29. kapitola
Bitva Oba se hned vydali ke kamenům a se zvědavostí pozorovali, co se děje. I bez dalekohledu byla vidět velká osvětlená skupina vycházející z průsmyku a mířící naproti královu táboru. Nate s pomocí dalekohledu viděl o něco lépe. Rymirové zabírali celou šíři průsmyku a pod ním se roztahovali do šíře několika desítek metrů. Takhle z dálky to vůbec nevypadalo, že jich je méně než královských vojáků. Pomalu k nim začal doléhat dusot několika tisíc pochodujících nohou. Roztahovali se pořád do šíře a blížili se k jejich táboru. Pak se zastavili. Mezi nimi a králem byla velká mezera. Z průsmyku ale stále proudili další a další vojáci. Doléhal k nim křik povstalců a bylo vidět, jak začínají stavět svůj tábor. Takhle z dálky jich bylo jako kobylek. „A co...
Simirajský bojovník – 28. kapitola
Armáda Nate byl neskutečně šťastný, že s ním Fred šel. K Alye a ostatním dorazili už za světla. Fred se zastavil kus od nich. „Kdo to je?“ zeptal se. „Naši přátelé, nemusíš se bát,“ uklidnil ho Nate. Freda to moc neuklidnilo, ale když spatřil Alyu víc z blízka, její pohled ho uklidnil. Nate pořád žasl nad tím, jak to dělá. „Můžeme vyrazit?“ zeptala se. Oba chlapci přikývli. Nasedli na koně a vydali se k průsmyku. „Alyo, slyšel jsem jednoho vojáka, jak říkal, že vyjedou dnes ráno. Kolik máme času?“ „Je jich hodně a než se připraví, bude jim to trvat. Navíc průsmykem budou postupovat mnohem pomaleji než my. Myslím, že budeme mít aspoň dva dny náskok.“ To bylo vcelku uklidňující. Fred se ale netvářil vůbec...
Simirajský bojovník – 27. kapitola
Přesun Nata probudilo hlasité hulákání z venku. Neustávalo, a tak mu nezbylo než se obléknout a jít se podívat, co se děje. Nedělo se však nic zajímavého. Vesnice byla na nohou a kdo mohl, připravoval se na cestu. Slunce také teprve vstávalo, a tak se jen lehce protáhl a šel se projít pro něco k snídani. Zásoby se skladovaly o tři chatky dál. Když k nim dorazil, musel si vystát frontu, všichni si chtěli vzít něco s sebou na cestu. „Ještě nejsi oblečený?“ zaslechl za sebou hlas. Poznal ho, byl to Meron. Stál tam v krásném naleštěném brnění, které ale vypadalo příliš tenké, než aby zastavilo nějakou ránu. „Ještě je čas,“ odpověděl ještě poněkud rozespale. „Vyrážíme za hodinu,“ usmál se Meron. „Už?“ probralo Nata....
Simirajský bojovník – 26. kapitola
Plánování Fred Nata naposledy viděl, když se snažil najít muže, který přežil bitvu na Velké pláni. Nikdy nedokázal pochopit, proč ho přišel hledat, ale to už bylo jedno. Nejvíc riskoval, když mu pomohl utéct ze zajetí. Kdyby na něho přišli, znamenalo by to jistý rozsudek smrti. To se naštěstí nestalo, a tak se teď opět po delší době znovu připojil se svým kmenem k Rymirské armádě. Podle všeho se předpokládalo, že královská armáda dorazí někdy zítra k večeru. Fred byl nervózní. Zatím vlastně ještě žádnou pořádnou bitvu nezažil a také si nebyl jistý, co udělá, když se střetne s Natem. Na chvíli zase černé myšlenky zažehnal a zabavil se tím, že si šel pořádně připravit a vyčistit zbroj. Do jeho výbavy nově přibyla ještě krátká kudla s jemně pozlacenou rukojetí....
Simirajský bojovník – 25. kapitola
Dohoda Nate vyběhl z paláce. Své kamarády našel stát kousek vedle se svými koňmi. Jejich pobavených výrazů si nemohl nevšimnout. „Vy máte s králem pořád nějaké tajnosti,“ usmál se Druu, když k nim došel. Nate mu úsměv oplatil. „Pracovní záležitosti. Musím se vrátit zpět do Erinského lesa.“ „Proč? Jsme králova osobní stráž. Je naší povinností být v bitvě s ním,“ nerozuměl tomu Sakip. „Ano, já vím, ale je to králův rozkaz. Hned jak se vrátím, připojím se k vám.“ Chytil Darka za ohlávku a vedl ho pryč z nádvoří. „A ještě abych nezapomněl, to je tvoje,“ vrátil se zpátky a Brixovi vrátil červenou pásku velitele. „Jsem rád, že jsi v pořádku,“ dodal ještě s úsměvem, poplácal ho po rameni, pak nasedl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
