Z knihovny K. Popletala

Poučení XIII.
„Ani hvězdy to nemají jednoduché…“

Stojím ve velmi honosném klubu, ve kterém Guis popíjí, a těkám očima z něj na zadní vchodové dveře. Čekám, až se pomalinku otevřou a dovnitř nakráčí jako agent moje kolegyně, která už má…

Neznámo

Poučení VIII.
„Ztratíte-li něco, vydejte se to hledat.“

„Máš ho?“ Snažím se klidnit svůj hlas a neječet na takové otáčky, protože Liss je vynervovaná. Bůhví proč, že ano…
„Nemám! Doma není. V klubu není…“ …

Poučení IV.
„Nedejte se koupit!“

„Opravdu tam musíme?“ přesvědčuje se Liss celou cestu na parkoviště. Nerada jí přikyvuji a přemlouvám, protože se mi tam popravdě také moc nechce. Mohli jsme mít báječnou akci a zachránit svět před drogovou mafií… Práce, kterou budeme dělat nyní, je nevděčná a nikoho tím nezachráníme. Jen budeme jedné hvězdě dělat garde a hlídat potencionální teroristy… …

Komický krimi příběh se dvěma policistkami – Lick Devlicková a Liss Ademsová, které mají společně hlídat jednu rockovou hvězdu. Prý na něj mají spadeno teroristé. Ty dvě si spolu užijí pár akčních zážitků, spousty legrace a provokací. Nemine je ani romantika, protože hvězdičce prostě nelze odolat.

„Pokud máš člověka, který tě chytí a namísto tebe se svalí na zem, než aby tě viděl na kolenou, jediné, co pro něj můžeš udělat, je neplivat na tu zem, aby neměl špinavá záda.“
– Hubert Rd.

Prázdniny

Mudlovské domy mě odjakživa lákaly. Už od doby, kdy jsem vyrůstal v Londýně, jsem fascinovaně zíral na vysoké domy, na vysoké paneláky, které jsou plné mudlů. Přál jsem si jeden takový dům nebo panelák navštívit, abych zjistil, jak se tam žije. V Bradavicích jsem vídal pár studentů i studentek, kteří o sobě tvrdí, že vyrůstali u mudlů, ale bylo mi trapné se jich ptát, jestli bych k nim mohl někdy na návštěvu. I když musím uznat, že to by bylo asi rozumnější než to, co jsem provedl já...

Jde o dobrodružný román. Kniha vypráví o tom, že dovolená na horách se může snadno změnit v největší dobrodružství života, pokud s kamarádem strkáte nos, kam nemáte. A o co jde a jak to dopadne? Stačí číst.

Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to…

Často bez rozmyslu bloumáme městem. Prohlížíme si stará známá místa s novým zaujetím. A když máme štěstí, tak vidíme i to, co jiní lidé přehlížejí a považují to za zbytečné. Je naprosto zbytečné vyprávět někomu ty úžasně zajímavé postřehy. Třeba, že v téhle ulici mají nádherně zbarvenou kočku, že z tohoto domu každý den v 6:15 vyhlíží starý pán nebo že tahle paní jezdící na vozíku občas hlídá svého vnoučka, kterého vozí na klíně. Vaše okolí tu jedinečnost nepochopí. Nepřipadá jim to důležité. Jsou to většinou takoví ti lidé, kteří mají jednu cestu, kterou chodí do práce nebo do školy, a nedokáží ji změnit stejně jako svůj oblíbený ranní hrnek nebo televizní pořad. Jsou to průměrní lidé, často bez názoru, ale stoprocentně odpovídající požadavkům naší společnosti. Někdy si říkám, proč nejsem stejná jako oni, ušetřilo by mi to spoustu starostí.