V zajetí času – 2. kapitola
Tajné spisy Tiše jako myška se vplížil za dveře. Ocitl se v naprosté tmě. V ruce měl ještě stále baterku, kterou teď rozsvítil. V úzkém kuželu světla se mu naskytl zvláštní pohled. Ulička, ve které stál, vedla až na druhý konec budovy. Jak dlouhá byla, si netroufal odhadovat. Takovýchto uliček tam bylo několik desítek. Kužel světla mu moc neukazoval, ale stejně mu bylo jasné, že najít tady spisy, pro které přišel, může zabrat klidně i několik hodin. Jako první potřeboval pořádně vidět. Rozhlédl se a na stěně vedle dveří objevil vypínač. Chvíli trvalo, než se zářivky rozsvítily. Jejich mdlé, modré světlo mu konečně ukázalo, jak velký na něj čeká problém. Stál opřený zády o dveře a nešťastně se rozhlížel. Všude, kam jen dohlédl, byly regály s bednami. Kde nebyly...
Třináct vlajek – 1. kapitola
Píseň třinácti Prvních několik dní na obchodní lodi Silent Arrow se Tim pokoušel zorientovat. Většinou dostával drobné nenáročné úkoly, ale stávalo se i, že byl pověřen tím, co se nechtělo dělat nikomu jinému, například mytím nádobí, vyprašováním houpacích sítí nebo drhnutím paluby. To pak byl úkol na několik hodin. Také s nejmladším členem posádky málokdo mluvil. Jedinou výjimkou byl kormidelník, kterému dělal Tim společnost téměř každý večer. Kormidelníkovi bylo teprve třiadvacet let a k námořnictvu prý utekl v sedmnácti. „Mám spoustu mladších sourozenců a byla jen otázka času, kdy mě rodiče pošlou do světa. Dvakrát ročně za nima jezdím a přispívám jim na živobytí,“ vysvětloval jednu noc Timovi. „Jak ses sem vlastně dostal ty, Timmy?“...
V zajetí času – 1. kapitola
Archiv James netrpělivě přecházel sem a tam. Stál na autobusové zastávce, co chvíli kontroloval své hodinky a nervózně poklepával nohou. Sedl si, hned nato zase vstal a šel se podívat, v kolik má autobus přijet. Pomalu se začínalo stmívat a on na ciferník špatně viděl. „Bude za deset minut osm,“ usmála se na něj starší žena, která také zkoumala jízdní řád. James jí oplatil laskavost úsměvem a konečně mohl začít studovat, v kolik mu to přijede. Zapíchl prst do tabulky a hledal. Další autobus měl přijet ve 20:01, tedy za deset minut. Zamračil se a odešel si zase sednout. Nervozita neustupovala, spíš získávala na síle. Dech se zrychloval, ruce se třásly, po zádech mu běhal mráz a bylo mu špatně od žaludku. Každý tento stav někdy zažil na vlastní kůži....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 10. kapitola
Sůavo, můj idole věčný – jsem žlutý a jsem nebezpečný Na rituál jsem samozřejmě měl zakázáno jít, ale… Chester mě schovala ve výstřihu svých černých šatů, které jako dar dostala od své patronky Vicky. Jak jsem říkal, já jsem nedostal nic, ale to už jsem pominul. Nejdůležitější bylo, že jsem byl na rituálu, ačkoliv jsem tu byl inkognito. A měl jsem nejspíš zůstat nepoznaný, ale já nechtěl. A můj ochočený človíček si to také nepřál. Z cesty jsem popravdě moc neměl, protože jsem byl schovaný, ale když mi konečně ukázala, co se děje, byl jsem u vytržení. Takové vzrušení a rozjitření mých smyslů jsem nečekal… Chester Mikeyskovitá: – vytáhne z výstřihu šneka a potají mu ukazuje Madam Helgu, aby se taky cítil tak posvátně a užasle – Andrew...
Třináct vlajek – Prolog
Městečko Kingsport se utápělo ve tmě. Úzké uličky byly až na pár starých koček prázdné. Mírný vánek čechral vlnky líně olizující pobřeží a lodě v přístavu se ospale kolébaly. Z té nejmenší však byl vysunutý můstek, po němž nejistě postupovala řada mužů. Na palubě stál důstojník a prohlížel si budoucí posádku. Většinou se jednalo o statné muže s mohutnými plnovousy a s objemnými ranci přes rameno. Toto byla rozhodně posádka schopná dát tu rozvrzanou kocábku do pohybu. Jak se ona krátká řada chýlila ke konci, důstojník si všiml osoby, která ji uzavírala. Byl to ještě chlapec. Měl na nohou směšně velké holínky, které s každým jeho krokem drhly podpatkem o zem, přes rameno měl po vzoru ostatních námořníků přehozený uzlíček a neustále se nervózně ohlížel. Čím víc se...
Deník Layly Brooke Stilton – 1. kapitola
21. listopadu, 2015 Nikdy jsem netušila, že bych mohla být čarodějka, vždyť mě na základce šikanují! No ale protože prostě jsem, tak jsem si začala psát deník. Včera, 20. listopadu, mi přišel dopis z kouzelnické školy Melody of Magic, zkráceně jí studenti říkají MoM, že by mě tam chtěli. No, takhle přesně to tam nebylo, ale prostě jsem přijatá! Máma, která zbožňuje Harryho Pottera, byla absolutně nadšená, objímala mě a tančila po pokoji. Táta zase nervoval, že to určitě píše jen nějaký pedofil, že se budu těšit, půjdu tam a pak… to dopadne špatně. Domluvili se tedy, že mě tam pošlou, ale musím si vzít mobil a volat jim. Teď už jsem sbalená, jedu normálním vlakem na místo, kde je sraz nových studentů. Mám tam dorazit až zítra ráno, ale co! Stejně se těším,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
