Zamyšlení nad protikladností protikladů
„Nikdy to nedělej.“ Normálně bychom tuto větu pochopili tak, že to něco nemáme dělat. Jenže ta věta obsahuje dva zápory! Takže nám sděluje, že v časovém rozmezí „nikdy“ nemáme danou věc dělat. „Nikdy“ je samozřejmě nikdy. To znamená, že vždy (což je opak nikdy) to máme dělat. Sděluje nám tedy přesný opak. Takovéhle dva zápory ve větě používáme denně a ani si to neuvědomujeme. Proto se nemůžou matky svých dětí divit, když jejich děti udělají přesný opak toho, co jim řekly. A je jedno, jestli se jedná o větu typu „Už nikdy se toho nedotýkej.“ nebo o příkaz „Nikdy tě už nechci vidět pít alkohol.“ Stejný způsob uvažování by se mohl použít i na texty v reklamách. Tím myslím, že často můžeme vidět hlášku...
V zajetí času – 5. kapitola
Špatný den Zaraženě se šoural domů. Na oslavu ho přešla chuť. V ústech cítil hořkou pachuť, kterou si nedokázal vysvětlit. Utěšoval se tím, že nikdo neví, odkud je. Už to domů měl jen několik desítek metrů. Těšil se na horkou vanu a snažil se myslet na něco pozitivního. Udělal to pro lidi a za tím si stál. Spíš než horkou vanu dostal náhle ledovou sprchu. Ponořen v myšlenkách zabočil za roh. Před domem stálo policejní auto, mělo zapnuté výstražné majáčky a jedny dveře byly dokořán. Na ulici jinak nikdo nebyl. Rychle skočil zpátky za roh a jedním očkem pozoroval, co bude. Z jejich vchodu vyšli dva strážníci. Třetí vystrkoval hlavu z okýnka. „Tak co? Našli jste ho?“ „Nikdo tu není,“ zakroutili hlavou oba naráz. „Třeba o tom ví?“...
Třináct vlajek – 3. kapitola
Zachránce Tim se probudil na měkkém slamníku ve stísněné místnůstce. Někdo mu vyzul holínky, které teď stály u zdi, a ovázal mu čelo mokrým šátkem. Tim se posadil a jen tak tak, že se neudeřil hlavou do nízkého stropu. Popadl holínky a v předklonu se vysoukal z místnůstky do chodby. Nikde nikdo. Tim se obul a po žebříku vylezl na palubu, kde zjistil, že loď kotví. Prázdná paluba vypadala velmi rozlehle. Na pravoboku byl spuštěn můstek na jakýsi skalnatý ostrůvek. Timovi se nijak nechtělo hledat posádku Dagger, a tak se rozhodl prozkoumat loď. Zaujal ho jakýsi balkón okolo posledního stěžně. Vypadalo to jako strážní koš, jenže o dost větší a hlavně o hodně níž. Při každém kroku po jednoduchém schodišti se Tim snažil tlumit klapot svých holínek pro případ, že by na...
V zajetí času – 4. kapitola
Vyzrazení Ležel ve své posteli, půlkou těla na zemi a půlkou na matraci. Divoké sny se postaraly o takovouto divnou polohu. Zdálo se mu, že si to šéfredaktor rozmyslel a naprášil ho. Když mu někdo zabušil na dveře, s leknutím se probudil a zbytek těla se také sesunul na podlahu. Nepříjemně studila, a tak rychle vyskočil a sáhl po kraťasech a nějakém tričku. Ulevilo se mu, když zjistil, že to byl jen sen a nikdo na dveře nebuší. Venku se ženili všichni čerti. Obloha byla úplně šedivá a na okno dopadaly velké sněhové vločky. James stál nějakou dobu u okna a se škodolibým úsměvem na tváři pozoroval chodce, kterým to na namrzlém chodníku klouzalo. Někteří si drželi čepice, aby jim je vítr neodvál, a někteří se snažili natáhnout bundy tak vysoko, jak to šlo, aby jim...
Třináct vlajek – 2. kapitola
Námořní bitva Zpáteční plavba byla od počátku náročná. Silent Arrow vyplula z Umberty ještě před svítáním za slušného větru. Po pár hodinách plavby se však vítr nečekaně obrátil a hnal loď doprava. Na palubě bylo jen několik námořníků vcelku střízlivých, a tak poslední plachtu museli skasat Tim s Frankem. Ten, když se vrátil za kormidlo, zjistil, že je vítr naprosto vychýlil z trasy a zahnal mezi jakési skalnaté ostrůvky. A aby toho nebylo málo, na palubu se přišel podívat kapitán nalitý jak žok a ztěží držící rovnováhu na svých tenkých nožkách. Samozřejmě si to namířil k zádi. Několik kroků před Frankem se zapotácel, zastavil a zamžoural okolo sebe. „Pane Phoolsone?“ škytl po chvíli. „Pane Phoolsone, vy nás chcete zabít!“ V tu chvíli loď...
V zajetí času – 3. kapitola
Pravda Nečekal, že se otevřou tak snadno. Jaké to pak bylo překvapení, když se ocitl pod zataženou oblohou na druhém konci budovy. Vydechl úlevou. Vyčerpaně nasával studený noční vzduch. Plíce ho pálily už od toho zběsilého úprku a teď už to ani nevnímal. Na chviličku si myslel, že jim unikl, kdepak. Tak jednoduché to být nemělo. Ruce měl vražené v bok a v malém předklonu odcházel jakoby nic pryč. Ušel necelých deset metrů, když za sebou uslyšel zrychlující se kroky. Zastavil se. Kroky najednou ustaly. Znovu se dal do pohybu a opět to uslyšel. Pro jistotu se ohlédl. Hrůzou mu málem vstaly vlasy na hlavě. Za ním se pomalu loudali dva strážníci. Hned jak se otočil, rozeběhli se za ním. Tryskem se dal také do běhu. V uších mu zněl zvuk píšťalky a křik obou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
