Simirajský bojovník – 30. kapitola
Odchod V dálce už bylo vidět město. Slunce se zrovna probouzelo do dalšího dne a pomalu osvětlovalo krajinu. Nate si připadal jako bez duše. Stále přidržoval svého mrtvého kamaráda a celou cestu myslel jen na to, co všechno společně prožili. Věděl, že časem se to zlepší, ale bolest neodejde nikdy. Říkal si, že musí být statečný, ale nešlo to. Cestu vůbec nevnímal. Přišlo mu, jako kdyby vyrazili teprve před chvílí, a přesto už bylo město v dohledu. Jejich skupinka nebyla početná, jel jen král, jeho osobní stráž, pár desítek vojáků a to bylo vše. Čím více se přibližovali městu, tím více v Natovi sílil pocit bezmoci. Sám nebyl schopen popsat proč. Bylo ještě sice ráno, ale ve městě už to hučelo jako v úle. Královské družině si nikdo nedovolil překážet v cestě....
Simirajský bojovník – 29. kapitola
Bitva Oba se hned vydali ke kamenům a se zvědavostí pozorovali, co se děje. I bez dalekohledu byla vidět velká osvětlená skupina vycházející z průsmyku a mířící naproti královu táboru. Nate s pomocí dalekohledu viděl o něco lépe. Rymirové zabírali celou šíři průsmyku a pod ním se roztahovali do šíře několika desítek metrů. Takhle z dálky to vůbec nevypadalo, že jich je méně než královských vojáků. Pomalu k nim začal doléhat dusot několika tisíc pochodujících nohou. Roztahovali se pořád do šíře a blížili se k jejich táboru. Pak se zastavili. Mezi nimi a králem byla velká mezera. Z průsmyku ale stále proudili další a další vojáci. Doléhal k nim křik povstalců a bylo vidět, jak začínají stavět svůj tábor. Takhle z dálky jich bylo jako kobylek. „A co...
Hlasy tiché a hlasité
Povídka přináší pohled na člověka, který se musí rozhodovat pod tíhou svých myšlenek, svědomí a lidí okolo něj, kteří mu jeho úspěch přejí jen naoko. Vzpomínka začíná uprostřed ostrých skal. Stojíme na jednom ze skalních výčnělků blízko skalní stěny. Přes hlubokou propast je vidět protější skalní stěna, která je vzdálená necelých padesát metrů. Zatímco dav několika desítek osob se tlačí u skalní stěny, na hraně útesu stojí osamocený mladý muž. Stojí tam, dívá se před sebe a přemýšlí nad svým osudem a tíživou situací. Dumá nad ztracenou láskou a promarněným životem. Jsou to nebezpečné myšlenky před tím, co se chystá udělat. Davem stojícím okolo se šíří odrazující až nenávistné řeči. Odsuzují jeho zbrklost a bezohlednost. Jen malá dívenka mladíka tiše povzbuzuje,...
Mudlovské trable
Věnováno s největší láskou mé matce. Jelikož jsem dcerou mudlů,musím se potýkat i s mudlovskými problémy, které se kouzly nedají nijak napravit a ani je nemohu použít kvůli risku odhalení našeho světa. Dnes vám budu vyprávět příběh o mně a mé matce trpící nemocí známou jako rakovina. Příběh je pravdivý a velice smutný, ale to někdy bývá i v kouzelnickém světě. Byla jsem v tu dobu normální teenagerka. Chodila jsem do mudlovské zahradnické střední školy, chodila se bavit s kamarády, poslouchala hudbu a četla knihy. Dělala jsem všechny ty normální věci, co normální dospívající dělají. Když mi bylo čtrnáct let, přestěhovala jsem se k otci, a ten mě moc dobře vychovával. Za svou matkou jsem jezdila často, také proto, že se mi u otce nelíbilo, a trávila jsem u ní...
V zajetí času – Prolog
Někdy některé věci nemusejí být na první pohled takové, jaké se zdají. Někdy je dokonce možné cestovat časem. A že to není žádný med? Stačí si přečíst tento napínavý příběh a každému hned bude jasné, že… V roce 1974 nastal zlom v dějinách lidstva. Nejmenovaný příslušník amerických ozbrojených sil a amatérský vědec prohlásil, že údajně přišel na to, jak cestovat v čase. Uznávaní odborníci té doby ho považovali za pouhého blázna a jeho teorii i s náčrtem stroje času zavrhli. Našel se však mezi nimi jeden z uznávaných vědců, Nicholas Juge, který jeho názor sdílel, rozhodl se ho podpořit a poskytl jeho teorii médiím. To, co následovalo potom, se dá přirovnat pouze k mohutné vlně tsunami, která smete vše, co jí stojí v cestě, a zanechá po sobě obrovskou spoušť....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 7. kapitola
Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák! Seděl jsem na talířku a olizoval kousek jablka, který mi podstrkovala hodně dlouho Chester, než jsem si ho od ní teda vzal. Jsem ještě trochu smutný z toho, že mě tu nikdo nebere vážně, ale rozhodl jsem se to změnit. Nějak… V kolejce je klid. Náš pan kolejní zas ve svém křesle. Ostatní studenti štěbetají a skrze roušky zní jejich hlas trochu tlumeněji, což mi vyhovuje. Plameny v krbu šlehají vysoko. Je tu dost suchý vzduch, ale naštěstí je otevřené okno, které mě osvěžuje. Chester Mikeyskovitá: Super, pane profesore… Pane profesore, a nebylo by možné mi to říct tak jako potajmu dříve? Udělal byste si u mě vočko…. – mrká na něj – Nicholas McElen: kdepak, slečno mikeyskovitá. To...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
