V zajetí času – Prolog
Někdy některé věci nemusejí být na první pohled takové, jaké se zdají. Někdy je dokonce možné cestovat časem. A že to není žádný med? Stačí si přečíst tento napínavý příběh a každému hned bude jasné, že… V roce 1974 nastal zlom v dějinách lidstva. Nejmenovaný příslušník amerických ozbrojených sil a amatérský vědec prohlásil, že údajně přišel na to, jak cestovat v čase. Uznávaní odborníci té doby ho považovali za pouhého blázna a jeho teorii i s náčrtem stroje času zavrhli. Našel se však mezi nimi jeden z uznávaných vědců, Nicholas Juge, který jeho názor sdílel, rozhodl se ho podpořit a poskytl jeho teorii médiím. To, co následovalo potom, se dá přirovnat pouze k mohutné vlně tsunami, která smete vše, co jí stojí v cestě, a zanechá po sobě obrovskou spoušť....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 7. kapitola
Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák! Seděl jsem na talířku a olizoval kousek jablka, který mi podstrkovala hodně dlouho Chester, než jsem si ho od ní teda vzal. Jsem ještě trochu smutný z toho, že mě tu nikdo nebere vážně, ale rozhodl jsem se to změnit. Nějak… V kolejce je klid. Náš pan kolejní zas ve svém křesle. Ostatní studenti štěbetají a skrze roušky zní jejich hlas trochu tlumeněji, což mi vyhovuje. Plameny v krbu šlehají vysoko. Je tu dost suchý vzduch, ale naštěstí je otevřené okno, které mě osvěžuje. Chester Mikeyskovitá: Super, pane profesore… Pane profesore, a nebylo by možné mi to říct tak jako potajmu dříve? Udělal byste si u mě vočko…. – mrká na něj – Nicholas McElen: kdepak, slečno mikeyskovitá. To...
Simirajský bojovník – 28. kapitola
Armáda Nate byl neskutečně šťastný, že s ním Fred šel. K Alye a ostatním dorazili už za světla. Fred se zastavil kus od nich. „Kdo to je?“ zeptal se. „Naši přátelé, nemusíš se bát,“ uklidnil ho Nate. Freda to moc neuklidnilo, ale když spatřil Alyu víc z blízka, její pohled ho uklidnil. Nate pořád žasl nad tím, jak to dělá. „Můžeme vyrazit?“ zeptala se. Oba chlapci přikývli. Nasedli na koně a vydali se k průsmyku. „Alyo, slyšel jsem jednoho vojáka, jak říkal, že vyjedou dnes ráno. Kolik máme času?“ „Je jich hodně a než se připraví, bude jim to trvat. Navíc průsmykem budou postupovat mnohem pomaleji než my. Myslím, že budeme mít aspoň dva dny náskok.“ To bylo vcelku uklidňující. Fred se ale netvářil vůbec...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 6. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Roušku jsem nosil – strachem se rosil Chester jsem našel celou ohořelou a zafačovanou. Z té trošky vlasů, co jí zbylo, jí stoupal dým a kroutil se ve spirálu, zatímco se můj človíček houpal a stále dokola opakoval: „Recept na bláto! Fazolka, po směru, fazolka, proti směru, fazolka, po směru, fazolka, proti směru.“ Na nose měla dvě obrovské bradavice a já měl chvíli strach, že se kvůli nim převáží dopředu a pořádně si natluče. Jak se tak houpala, z kapsy jí spadl kousek papírku, na kterém stálo: Cesta za pokladem První úkol začne u Květiny, která má oči všude. Pošlete jí sovu a ona vás už nasměruje dál. Netušil jsem, oč jde, ale musel jsem nutně něco udělat. Než jsem však cokoliv stihl,...
Simirajský bojovník – 27. kapitola
Přesun Nata probudilo hlasité hulákání z venku. Neustávalo, a tak mu nezbylo než se obléknout a jít se podívat, co se děje. Nedělo se však nic zajímavého. Vesnice byla na nohou a kdo mohl, připravoval se na cestu. Slunce také teprve vstávalo, a tak se jen lehce protáhl a šel se projít pro něco k snídani. Zásoby se skladovaly o tři chatky dál. Když k nim dorazil, musel si vystát frontu, všichni si chtěli vzít něco s sebou na cestu. „Ještě nejsi oblečený?“ zaslechl za sebou hlas. Poznal ho, byl to Meron. Stál tam v krásném naleštěném brnění, které ale vypadalo příliš tenké, než aby zastavilo nějakou ránu. „Ještě je čas,“ odpověděl ještě poněkud rozespale. „Vyrážíme za hodinu,“ usmál se Meron. „Už?“ probralo Nata....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat. Citace z knihy Příručka pro drsné šneky: „Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“ A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o...