Simirajský bojovník – 21. kapitola

Hledání Všechny zajímalo, co Natovi král řekl. Chvíli dělal, že neslyší, a dotazy ignoroval, ale nakonec to nešlo vydržet. Kluci byli naprosto neodbytní. Zastavil a všechny si je prohlédl. Věděl, jak těžké pro ně bude přijmout, že je zradil velitel. „Neříká se mi to lehce a vím, že mi asi nebudete věřit, ale velitel Ridrick nás zradil.“ „Cože?“ nevěřili svým uším ostatní. „Já vím, reagoval jsem stejně. Mluvil jsem s králem o našem úkolu na poušti a on o něm nevěděl vůbec nic. Ridrick to udělal za jeho zády, jako kdyby se nás chtěl zbavit, a vsadím se, že to obvinění podal někdo na jeho popud.“ Všichni stáli jako přimražení. Nikdo nebyl schopen jakéhokoliv slova. „To nemůže být pravda. Je to náš velitel, proč by to...

Simirajský bojovník – 20. kapitola

Útěk Když se probudil, bylo už světlo. Slunce krásně svítilo a on poznal, že je něco kolem deváté hodiny. Měl hlad. Uvědomil si, že od té doby, co utekl, neměl skoro nic k jídlu. Jediná možnost, jak něco získat, byla jít se projít kousek do města a ukrást něco k jídlu. Vstal, protáhl se a zamířil k městu. Cesta byla krátká. Stejně musel jít opatrně a dávat si pozor, aby mu nebylo vidět do obličeje. Procházel ulicemi a nejdříve zjistil, kde je jaký stánek. Našel vetešníka, zbrojíře, ale také zelináře a pekaře. Zelinář se hádal s nějakou ženou o ceně velkého melounu, a tak měl čas prohlédnout si zboží. Po několikaminutovém okukování stačil ukrást pár švestek, jedno jablko a hrušku. Všechno si nastrkal do tašky přes rameno a zamířil o ulici dál k pekaři. Tam...

Úvaha: Introverti

Introvertní kouzelníci to mají v životě hodně těžké. Narozdíl od extrovertů jsou introverti tišší, málomluvní, radši osamocení a se strachem z lidí. Nejlépe jim je v soukromí s knihou v ruce. To ale většina ostatních nikdy nepochopí. Za každou cenu se budou snažit dotyčného introverta předělat. Tahat ho na společenské akce, na týmové sporty… nebo se ho pokoušet seznamovat! To je asi to nejhorší. Myslí si, že jste nesvéprávní a nedokážete si najít přítele? Možná ano, ale to individuum, co vám vyberou oni – hrůza a děs. Introvert prostě musí neustále bojovat s okolím i sám se sebou. Někteří z nás se naučili dobře přetvařovat. Ve společnosti nasadí masku, kterou chtějí všichni vidět, a sundávají ji až v soukromí. Pak je tu druhá skupina. Ta se...

Těžký život II

Jeho stavba se otřásla. Byl to přesně ten otřes, na který celou tu dobu čekal. Zaostřil pohled svých očí na bytost, na kterou čekal již několik hodin. Byla zachycena kousek od středu jeho stavby. Bytost sebou neustále škubala. Snažila se vymanit z pout, do kterých se chytila. Bohužel, čím více sebou škubala, tím více se zamotávala. Ta bytost se snažila ze všech svých sil, ale beznadějně. Kdyby uměla mluvit, řvala by něco ve smyslu „Pomoc!“ nebo „Pusťte mě!“, ale mluvit neuměla. Jediné, co se ozývalo, byl bzukot. Vyděšený bzukot. Pohnul se – směrem k té bytosti. Udělal krok. Bytost si toho všimla a začala sebou škubat ještě více. Věděla, co ji čeká. Udělal druhý krok. Ač se stavba otřásala kvůli bytosti, jež uvěznila, on se na ní...

Vicky a jej dobrodružstva alebo ako sa (ne)vyhnúť všetkým nebezpečenstvám

1. Kapitola – Nepodarené ráno Predstavte si presne nalinkovaný svet, v ktorom sa všetko deje vtedy, kedy má, a preto, že ste tak rozhodli. Predstavte si, že takto žijete celý život, no jedného rána sa zobudíte a všetko je inak. Aj Vicky si myslela, že ju nič nemôže vyviesť z miery, lebo má všetko presne naplánované. A potom prišlo ráno, kedy sa nič nedialo podľa jej plánov a problémy sa razom začali! Každý deň vstávam o 7:30. Pre niekoho skoro, pre niekoho už dávno neskoro. Pre mňa akurát. Vždy vybehnem do neďalekého lesa a popri potôčiku, ktorý tadiaľ tečie, si spravím pár kilometrov. Milujem ten zvuk tečúcej vody a toľko rôznych štýlov štebotania nad hlavou. Málokedy tam niekoho stretnem, čo mi nadmieru vyhovuje. Som sama a premyslím si celý deň, niekedy...

Simirajský bojovník – 19. kapitola

Návrat Cesta jim trvala necelé dva týdny. Nepospíchali. Nikomu se vracet nechtělo. Všichni věděli, že ta vážnost, s jakou byl dopis napsán, něco znamená. Všem se úzkostí svíral žaludek, když se na obzoru pomalu objevovalo město Zex. Jako vždy bylo rušné a lidé jim uhýbali z cesty. Měli namířeno rovnou do královského paláce. Nechtělo se jim tam, ale nedalo se nic dělat. Na nádvoří jim odvedli koně a přišel je přivítat velitel Ridrick. Vlastně to žádné přivítání nebylo. Nedočkali se žádných vlídných slov. Neřekl vlastně skoro nic. V patách se mu drželi dva strážní. „Je mi líto, Brixi, musím tě zatknout.“ Brix neodpověděl, pouze sklopil hlavu a udělal krok k veliteli. Natovi se to nelíbilo. „Cože?! To jako jen tak? Co nám takhle říct, za co to...