ŽD3 – Jak neumrznout
Komediální drabble Po dlouhém dni v práci se vracel domů. Už na schodech mu přišlo, že je něco špatně. Potkal hned několik potůčků, které uháněly po schodech dolů. Zamračil se a dával větší pozor na to, kam našlapuje. Před dveřmi chvíli hledal v kapse klíče, pak konečně odemkl s nadějí, že zamíří rovnou do postele a vzbudí se až ráno. Když dveře otevřel, došlo mu, že ty potůčky vytékaly zpod jejich dveří. Vlna vody, která se ze dveří vyřinula, mu promáčela kalhoty. Tázavě se podíval na spolubydlícího, který stál s nervózním výrazem uprostřed předsíně. „Byla mi zima. Tak jsem zatopil…,“ znělo vysvětlení. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD3 – drabble od Hetty
Komediální drabble Bylo ráno a já šla po jednom z mostů. Takhle ráno je tam prázdno, jako dnes. Na mostě postávalo jen pár lidí, často pejskařů, ale stáli mezi nimi i dost zvláštní lidé, třeba jedna paní, bylo jí asi tak dvacet let a dělala velmi zajímavou činnost. Chvilku mi trvalo, než jsem zaostřila, ale opravdu, ta paní si do svého růžového nosíku drobila nějaký kus pečiva. Asi rohlík, možná housku, kdo ví. Opatrně jsem se přiblížila blíže a zeptala se jí, co to dělá. „Krmím holuby,“ zahuhlala paní a trochu rudá odešla kamsi do neznáma a já ji už nikdy neviděla. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – drabble od Tessy
Komediální drabble Když se zamyslím nad svým životem, připadá mi jako komedie. Není den, co by se mi nepřihodilo něco, čím bych pobavila ostatní na svůj účet. Například včera jsem odcházela z práce a těšila se domů. Cestou jsem se stavila na benzínce, abych natankovala. Nevím, jak se mi to povedlo, ale když jsem zaplatila a chtěla otevřít dveře od auta, tak bylo zamčeno. Nechala jsem klíče v zapalování a auto mě nechtělo pustit dovnitř. Jediné, co zůstalo odemčené, byl kufr, který není největší. Takže jsem se do auta soukala přes mrňavé dveře v kufru a dělala, jak je to naprosto normální. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD3 – Když se daří…
Komediální drabble Na to jednání jsem zapomněla. Do restaurace dorazím se zpožděním. „Pane Bělohradský, omlouvám se. Jak se má vaše žena?“ „Myslím, že dobře,“ odvětí klient. „Její právník ze mě před chvílí dostal nemalý obnos. Rozvádíme se!“ dodá nevrle a mě polije horko. Sáhnu po jídelním lístku. Tvrdé desky jídelního lístku zavadí o sklenici a červené víno se rozlije na zděšeného muže. Přiskočím k Bělohradskému, abych mu ubrouskem alespoň trošku vysušila ty příšerné rudé skvrny na jeho bílé košili. Má rychlá akce však vyvolá ještě rychlejší reakci. Zakopnu o nohu stolu a celou svou vahou devadesáti kil přistanu na klíně váženého klienta. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD3 – Žuby
Komediální drabble „Proč šišláš?“ „Žabil jšem šéfovou.“ „Coo?“ „Nechal jšem pšed výtahem odložený bedny.“ „No počkej, co se stalo?“ „Pšijel výtah, ona vyčupitala ven na těch švejch jehlách, žakopla, pšepadla pšes ty krabiče a rozmážla še na podlaže. Letěla jak šuperman.“ „A dál?“ „Čelou dobu nikde nikdo, ale v tu chvíli z kančeláše vyšel generální šeditel š čelým týmem.“ „A jéje.“ „Začali še štrašně šmát…“ „Kečáš!?“ „A já še začal šmát taky…“ „A co ona?“ „Chlape, já nevim, čo ty ženšký furt tahaj, ale tu její kabelku čejtim na hlavě ještě teď.“ „Tak hlavně, že seš celej.“ „Nejšem,“ zazubím se bezzubým úsměvem. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Pan prasátko
Komediální drabble Občas mluvíme tak automaticky, že nevíme, že jsme si osvojili jisté fráze, které se později těžko mění. Důsledky na nás dolehnou v momentě, kdy máme děti. Když začnou mluvit. A když začnou myslet! Na cestě do školky, na přechodu stojí auto. „Mami, pán stojí jako, jako…,“ malá hlavička hledá ten správný výraz. „Už vím! Na prase!“ Jdeme ze školky. Pan řidič se souká do auta. „Jé, mami, pan Prase! Já mu to řeknu!“ „Ne, zlatíčko, to není nutné.“ Dítko se rozkročí, zamračí, ruce v bok: „No, do sedinky práce! Kdo mu to poví, když né já?“ Pán naštěstí mezitím odjel. Redakční úpravy provedla Áine...