Komediální drabble
Občas mluvíme tak automaticky, že nevíme, že jsme si osvojili jisté fráze, které se později těžko mění. Důsledky na nás dolehnou v momentě, kdy máme děti. Když začnou mluvit. A když začnou myslet!
Na cestě do školky, na přechodu stojí auto.
„Mami, pán stojí jako, jako…,“ malá hlavička hledá ten správný výraz. „Už vím! Na prase!“
Jdeme ze školky. Pan řidič se souká do auta.
„Jé, mami, pan Prase! Já mu to řeknu!“
„Ne, zlatíčko, to není nutné.“
Dítko se rozkročí, zamračí, ruce v bok: „No, do sedinky práce! Kdo mu to poví, když né já?“
Pán naštěstí mezitím odjel.
Redakční úpravy provedla Áine Adair.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!