Anonymní vodní drabble
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Voda je pěkná mrcha. Ano, skutečně, ze všech čtyř elementů je rozhodně nejpodlejší. Jasně, oheň je agresivní, země trošku natvrdlá a vzduch pyšný a panovačný, ale voda… Tu opravdu nemůžu vystát. Ta slizká a vlhká potvora mi pořád jde po krku. Sotva šlápnu do kaluže, z cákance se dostane úplně všude… Nejradši mi ta rošťanda zatéká do bot. Taky mi úspěšně topí čokoládové žabky a domácí úkoly. Stačí si je nevhodně položit vedle mého nekonečného akvárka a šup. Už je nikdy nespatřím! A to vůbec nemluvím o rozmočených sušenkách. Voda, kdyby to svinstvo nebylo potřebné k životu, rovnou to...
Jak se setkala Jezérka s Kanélií
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...
Krása vody
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Z kapek rána jsi zrozená, do stříbra lehce oděná, na listech třpytíš se v krůpějích, slova zaniknou v mých kročejích. Z praménku řeku vytvoříš, z mrtvých skal se vynoříš, život všem lidem přinášíš, bolesti a smutek odnášíš. Tvá krása mnoho podob má, jsi do sta podob zakletá, vločka sněhu či závoj z par, který vždy den by roztrhal. Květinám dáváš život svůj, vždy je prosím opatruj, s nimi i stromů duši chraň. Láska nejsilnější je...
Aspekty vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Voda má mnoho podob. Je to líná řeka i horská bystřina. Klidné moře i divoký příboj. Ranní rosa i přívalový déšť. Poklidná vlnka i tsunami. Mrazivý led i vroucí pára. Voda život dává, ale stejně tak snadno ho umí i vzít. Snad nic nemá tolik podob a tvarů jako voda. Stačí se podívat na vločky sněhu, dvě nejsou stejné. Voda je jako oheň, hypnotizující a ničivá. Voda je jako vítr, věčně proudí, pořád v pohybu. Voda je jako země, stálá a spolehlivá. A je ještě víc! Je v nás ve všech, tvoří pouto mezi vším živým. Voda je život, navždy.
Dívka v maskách
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obloha pod rouškou zmizela, utichly koncerty ptačí, tu krok za krůčkem zvesela vysokou trávou kráčí: Děvče obulo tuláckých bot a na mapě značí křížky, je muzikantkou bez not, co hraje na okapy a stříšky. Co prošla hor, luk a polí! Co kvítí pohladila, co změnila podob a rolí, co kamení přeskočila! Je zákeřnou zlodějkou, co mříže nezastaví, dávnou čarodějkou, co provazy nespoutají. Schvátí úrody i skály, strhne základy domů, než schová se zpátky do korun stromů. Redakční úpravy provedla Helenia...
Za hranicemi I – Ohrožení
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tak se to stalo. Noční můra, která ji děsila už několik dnů, se změnila ve skutečnost. Zůstala sama. Přes slzy ani neviděla, jestli zarazila dřevěný kříž do čerstvě navrstvené zeminy rovně. Co bude dělat? Elvíra se postavila, upřela rozmazaný pohled na iniciály jí tolik známé a v mysli si vybavila modlitbu, která měla ochraňovat duši zemřelé. Jediné štěstí v její nezáviděníhodné situaci bylo to, že jí minulý týden bylo patnáct. Oficiálně je dospělá, tudíž nemusí jít do sirotčince, kde by beztak nevydržela ani měsíc. Ale jak vydrží sama bez babičky? Co si jen počne? Oříškové oči se jí opět zalily slzami. Kousla se do jazyka, aby se nerozbrečela. Musí něco vymyslet. „Děvče, máš v sobě tolik síly!“ Otočila se. Ten...