ŽD9 – Miluju, neproklínám
Drabble ve formě básně Polibek lehký, něžný Na rty jsi mi vtiskl Budeme věční Řekls a ruku mi stiskl Temná noc, na nebi hvězdy Ve vzduchu láska, mezi námi city Vše bylo nové, celí jsme se chvěli Rty do sebe vlity Držíš mě, ruce kolem mě V břiše motýli, v očích jas Oči klopím, tváře plné červeně Do uší šeptáš slova plná krás Jak miluješ mě, jak jsem tvá jediná Že pravdu neříkáš mě nezajímá Okamžikem žiju, nic jiného nemám Tuto chvíli božskou shledám Nemilovaná milenka – nic víc, nic míň Po tváři přejede bolestný stín Co jsem si vybrala, to také mám Necítím, zapomínám Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Touha
Drabble ve formě básně Běží kamkoli po lese, kolem něj se míhá mech i tůň. Jeho kůže není pestrá, jak mudrc se ale nese. Chci být svobodný jak kentaur, nejsem přece dostihový kůň. Tělo se mu tíhou třese, hnán a bit jsa, běhej, snaž se, fuň! Hlavní postavou jsi estrád, kolem tebe druzí v dresech. Chci být svobodný jak kentaur, nejsem přece dostihový kůň. Ve hvězdách čtu, v jejich plese: jenom na chvíli má vítěz trůn, okamžik je mu dávána renta, na jatkách vždy končí, kdo se vznese. Chci být svobodný jak kentaur, nejsem přece dostihový kůň. Ať kopyta klepou! Bez jezdce jsem sebou. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Pouštění draka
Drabble ve formě básně Autor požádal o anonymní vydání. Venku šustí listy stromů, hurá, jdeme z domu! Táta v ruce draka nese, prý ho přepral v lese! Máma bere teplé pití, bez čaje teď není zbytí. Holínky a čepice potřeba jsou nejvíce. Přebrodit se závějí, dítě plné nadějí. Uvidí, jak se pouští draci, jsou tu s nimi pro legraci. Táta běží na kopeček, za ním jeho chlapeček. Nadšeně při tom křičí, let draka jasně líčí. Výš a výš, ať letí stále, máma kouká v teplé šále. Usmívá se, celá září, ruměnce má ve tváři. Těší se, až půjdou zpátky, nakrmí veverky, ptáky. Do krmítek dobroty, pro ty malé droboty. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Podzimní nebe
Drabble ve formě básně Balení. Hromadu nejdřív postavím, Pak zakleju, že to nesbalím, Přebalování je sport adrenalinový, Jen kafe mi nervy snad obalí. Cesta. Šedý den pro většinu lidí, Úsměv z tváře mi nezmizí, Cítím se jiná, svěží, Energii kočíruju stěží, Ostatní nechápou otupěle. Čekání. Myslím na všechno a na nic, Ač snažím se soustředit sebevíc, Nejde to, jen kolem koukám, Zkouším si číst a taky doufám, Že mám vše, poslední umírá naděje. Let. Obláčky lemří jak vata cukrová, Krásná vzpomínka v hlavě se uchová, Nehledě, jak je tam dole na zemi, Vysoko nahoře slunce vše prosluní, Káva mozek probudí, nadšení povzbudí, Dobrodružství čeká. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD8 – První krok
Romantické drabble Podívá se, nepodívá se? Proboha, tak se podívej! Já se vykoupala, navoněla, učesala… ano, dokonce jsem se i učesala! Tak se podívej, jak mi to sluší! To snad není možné, on se nedívá… Jí to tak sluší, dokonce se i učesala! To obvykle nedělá. Většinou tady běhá, na všechny se usmívá… na mě taky, ale to ona na všechny. Achjo. Jestli se nepodívá, tak na něj převrhnu vázu s kytkou. To by bylo, aby se pak nepodíval. Na co čekat, jdu do toho. BUM, BÁC. Promiň, já nechtěla! To… to… to nevadí. Jmenuji se Eliška. Já jsem Radim. * * * Později Kouzelníkovi. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD8 – Jak jsem poznala toho pravého
Romantické drabble Tehdy jsem si všimla, že ho miluju. Byl na mě vždycky milý, staral se a zajímal se o mě. Úplně jsem mu četla z jeho pomněnkových očí. Když jsem přejela pohledem přes jeho úsměv, podlamovala se mi kolena. Musela jsem být rudá, jak jsem na něj koukala. Podal mi květinu, šla z ní cítit láska. Objal mě a myslela jsem, že zešílím. Hrudí jsem byla stále přitisknuta k němu a najednou se samovolně jeho rty vpily do mých. Poletující motýlci mne šimrali v břiše a před očima jsem měla největší ohňostroj svého života. Protože když se milujete, není co řešit. Redakční úpravy provedla Helenia...