DM 28 – Caitlin

Hledat jehlu v kupce sena. Doplněno v bonusovém kole. „Tak do háje! Sakra, kam jsem ho dala?!“ křičela a pobíhala po místnosti sem a tam. Někde tu musí být! Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Bezradně se rozhlížela po bordelu, co měla v pokoji. Prozkoumala polici nad postelí. Nic. Probrala se všemi krámy, co měla na stole. Nenašla ho. Už nevěděla, kde by hledala. Koukala se po zemi, jestli ho někde neuvidí. Marně. Prohledala poličku s plyšákama. Ani tam nebyl. Pak otevřela šuplík u stolu a její zorničky se rozšířily. Konečně! Její malinkatý poklad! Sebrala bonbon, rozbalila a nadšeně strčila do pusy. Cítila se jako v Ráji.

DM 27 – Janel

Andělé všedního dne. Doplněno v bonusovém kole. Chodívají mezi námi, nevidění, nepovšimnutí, dokonale splývající s davem. Každý mezi nimi má toho svého, toho, který mu byl předurčen. Andělé se sklopenou hlavou čekají, až si je jejich svěřenci sami poznají, protože nikdo dnes nedostane nic jen tak z nebe. Na to je dnešní doba moc šedivá.A když je najdete, pak se o vás starají. Ulehčují vám obyčejné denní problémy i životní katastrofy, nesou vás na svých křídlech a tahají ze dna. Tihle andělé všedního dne se stanou vašimi přáteli.Nejsmutnější na tom je, že i přátelé mohou vrazit dýku do zad a perutě se tak lehce...

DM 39 – Linn

Kyselá pomsta. Doplněno v bonusovém kole. Ten den pršelo tak mocně, že jsem neviděla dál než na dva kroky vpřed. Opatrně jsem kráčela, vlasy jsem měla mokré a zplihlé, nacucané dešťovou vodou. Oblečení mi promoklo, děravý deštník mi už vůbec nesloužil. Nedivila bych se, kdyby začaly padat meteority. Došla jsem až do parku, kde jsem si bezmyšlenkovitě sedla na lavičku, s úmyslem odpočinout si. Až když jsem si sedla, došlo mi, že se pode mnou rozprskla voda. Najednou mi někdo na hlavu vylil další vodu. Vzdychla jsem a vyplivovala plivance vody. Byla mi zima a až na kost jsem byla promoklá. To je ale kyselá pomsta!

DM 38 – Alisma

Hlučností ticha. Doplněno v bonusovém kole. Když ji vytáhli ven, byla omámená. Nevnímala, necítila, nevěděla ani, jestli ještě umí mluvit. Hluk vězení byl nesnesitelný.Zachránci si s ní nevěděli rady. Jejich hlasů se lekala, a i když je očividně vnímala, naprosto na ně nereagovala.Nachystali pro ni čistý pokoj a k obrazovce malé kamery, která v něm byla umístěna, posadili službu. Vše nechali na osudu.Zprvu si nevšímala žádné změny. Ale pak už byla hlučností ticha, které neslyšela už celou věčnost, tak pohlcená, že se musela začít smát. Rychle zmlkla, protože tón jejího hlasu byl strašidelný.Zaposlouchala se a ukolébána tím nejnádhernějším zvukem, tichem, šťastně...

DM 34 – Evelina

Čekání na minulost. Doplněno v bonusovém kole. „Tohle nemůže nikdy vyjít,“ kroutil hlavou mladý muž a nevěřícně koukal na svého parťáka. Jeho parťák ho vnímal jen napůl – pohledem propaloval stroj času a jen cosi nesrozumitelného zabručel. Jeho přítel ale nepřestal naléhat: „Ona to nemůže stihnout, ten stroj jsme opravili moc pozdě. Teď už nejspíš umřela.“„Já tomu nevěřím,“ namítl mladík vzdorovitě a stále propaloval stroj pohledem. „Já vím, že se naše kapitánka stihne vrátit z minulosti včas.“„Blbost!“ sykl ten druhý muž rozčileně, když tu najednou… cosi bliklo. Oba zmlkli a ani nedýchali. Napětí bylo cítit ve vzduchu. A ona se zhmotnila z ničeho uprostřed...

DM 31 – Cerridwen

Obraceč času. Doplněno v bonusovém kole. Tuhle malinkou třpytivou věc objevila na půdě už když byla malá.Ze začátku ji nosila na krku jen tak, protože se jí líbila, ale časem přišla na skrytý mechanismus.Mohla měnit svůj život, život ostatních i různé situace.Konečně si měla s kým povídat, prostě se vrátila do chvíle, kdy byla sama a smutná a objala se.Konečně se jí všechno dařilo. Vracela se tolikrát, že si někdy už ani nepamatovala, kolikrát v tu danou chvíli existuje. V pokoji najednou spalo deset jejích osob. Četlo si.Jednou se zapomněla vrátit včas – tedy jedna z jejích identit. A realita se roztříštila.