Sedmnácté okénko: Katrinino přání

Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání… * Kráčel zvolna zasněženou krajinou, pomalu a rozvážně kladl jednu nohu před druhou, přemýšlel. Kolem něj slunce měkce osvětlovalo bílé závěje a vrby na břehu mu v odpověď kývaly nazpátek. Krok za krokem odměřoval vzdálenost, která mu ještě zbývala k řece. Katrino… Konečně dorazil, kam měl namířeno. Kouzelné místo, rozhlédl se a vzpomínal… Když tu byl naposledy, byla tu s ním. Katrino… Kdesi v dálce hučel příliv, vrby šuměly ve větru – tak si to přála. Klekl si, zadíval se na schránku ve svých rukách. Kroutil víkem urny, dokud se neotevřela, pak vydechl. Klidně sledoval vířící...

Šestnácté okénko: Sněhové vločky

Dnešním okénkem adventního kalendáře se opět dostaneme do jiného světa, do země Aldormy. Autorkou tohoto příběhu není nikdo jiný, než zakladatelka čítárny Sub Salix, Eillen McFir Elat. Užijte si dnešní čtení! * Adamar Brangan se pozvolna procházel konventem. Ačkoliv se blížil konec roku, měl již veškeré povinnosti vyřešeny. Veškeré smlouvy byly podepsány a založeny. Daně odvedeny do královské pokladny. Objednávky inkoustů a brků odeslány. Jindy by Adamara takový výsledek potěšil. Ale na konci roku jej přepadala pravidelná trudomyslnost. V klášteře pobýval již pátým rokem a strohost, která pro něj v prvním roce byla odpudivá, mu najednou připadala vlastní. Přesto to byl právě konec roku, kdy se mu stýskalo po bývalém vévodském životě. Netoužil po bohatství a stolu...

Patnácté okénko: Vánoce na hradě

Venku duje vítr a sníh se z nebe sype o sto šest. Čítárna Pod vrbou otvírá další adventní okénko, v němž se tentokrát skrývají verše z pera NaSaŠí Jackson. Jak vypadá vánoční čas u nás v hradních zdech? Nakoukněte… * Za okny napadá první sníh, chodbou se rozléhá studentský smích. Utíkej z učebny, knihy vem – za sněhem, cukrovím. Za stromem! Větve má zdobené, honosně stojí, zakrátko koleje sjednotí, spojí. Skřítci naň barevné ozdoby věší, všichni se na dárky pod stromem těší. Snad každý tam uzře, co moc by si přál, ať jsou to šachy, koště na famfrpál, ať to jsou knihy, či zásoba kořalek, na každého čeká tam úžasný dárek. Hradem se line muzika libá, koledy na chodbách Protiva zpívá, leč ho to nebaví, přešel ho smích – zaklel ho vánočně náš Tlustý mnich! Nikdo...

Čtrnácté okénko: Dopis

Prosinec, čas Adventu a Vánoc je úžasná příležitost vidět se s blízkými, nebo jim dát jinak vědět, že jsme si na ně vzpomněli, také čas propojení mezi světy a sdílení kouzelné atmosféry. Pod vrbu se do dnešního adventního okénka zatoulal dopis psaný právě v tomto duchu, kdy kouzelník píše svému mudlovskému příteli. Dílko od Nicholase McElena v nás zanechá trochu toho vánočního kouzla… * 14. prosince 2018, Skotsko Zdarec, Nialle! Díky za dopis z konce září. Je fakt fajn vidět, jak Ti to v dalším ročníku jde. Matemantika vypadá děsně, ale jak Tě znám, vždycky jsi hledal za vším něco víc a prostě jsi o tom přemýšlel. Hodně mě překvapovalo, jaký jsi měl odhad na lidi. Takže mně trochu nejde do hlavy, že zrovna v tomto docela plaveš. Na naší škole pořád říkají,...

Třinácté okénko: (Ne)splněné vánoční přání

Ve čtvrtečním adventní zastavení Vám vrba předkládá příběh, jemuž bývá v čase vánočním častým němým svědkem. Drabble pro Vás sepsala Siny de Sorrow… * Netrpělivě přešlapovala skrytá ve stínu vrby. Kde je? Ztratil se dopis cestou? Opozdila se moje sova? Už dávno tu měl být! Nakonec se zoufale opřela o zasněžený kmen. Slzy jí zaplavily oči. Nemá mě rád… Tak je to! Se zoufalstvím zahodila malou krabičku a rozběhla se pryč. O chvíli později k vrbě dobíhá mladý muž a udýchaně se rozhlíží. Najednou ho cosi zaujme u kořenů vrby. Zabalený dárek. Tak přece ten dopis nebyl omyl. Nebo sen. Miluje mě! V srdci ucítil nával radosti. Ať už je kdekoliv, najdu ji! A s tou nadějí se chlapec vydal zasněženou závějí k hradu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Dvanácté okénko: Adventní vrba

Dnešní okénko adventního kalendáře přináší hravou básničku, akrostich, od vrchní slečny žáby, Barbary Arianne Lecter. Dívejte se pozorně, ať Vám neunikne žádné poselství… * Vločky z nebe pomalu slétají, roztančí se na promrzlé zemi, ba i rampouchy na stromech zpívají: adventní nastává čas! Až zvonek se rozezní, doběhneme ke stromečku, vezmeme si od Fleutýny pár epesních dárečků. Pak nový rok zaklepe na dveře, těkáme očima, kdopak je otevře, na nebi ohňostroj vykreslí barvy i tvary! A zas další rok bude ten tam. Redakční úpravy provedla Helenia...