Šestnácté okénko: Sněhové vločky
Dnešním okénkem adventního kalendáře se opět dostaneme do jiného světa, do země Aldormy. Autorkou tohoto příběhu není nikdo jiný, než zakladatelka čítárny Sub Salix, Eillen McFir Elat. Užijte si dnešní čtení! * Adamar Brangan se pozvolna procházel konventem. Ačkoliv se blížil konec roku, měl již veškeré povinnosti vyřešeny. Veškeré smlouvy byly podepsány a založeny. Daně odvedeny do královské pokladny. Objednávky inkoustů a brků odeslány. Jindy by Adamara takový výsledek potěšil. Ale na konci roku jej přepadala pravidelná trudomyslnost. V klášteře pobýval již pátým rokem a strohost, která pro něj v prvním roce byla odpudivá, mu najednou připadala vlastní. Přesto to byl právě konec roku, kdy se mu stýskalo po bývalém vévodském životě. Netoužil po bohatství a stolu...
Deváté okénko: Dlouhá cesta
Dnešní příběh pro druhou adventní neděli přilétá až z dalekých zamrzlých krajin od profesorky Bilkis Blight. Přináší povídku, která se odehrává na podzim a v zimě roku 1945 a jejími hlavními hrdiny jsou český kouzelník Čestislav a německý vodník/voják Wehrmachtu, Karl. Dohromady je svedla náhoda, Česťa Karlovi bez rozmyslu zachránil život, když se sám předtím ztratil v Lese náhod. Povídka je součástí fikčního světa, může proto obsahovat určité historické nepřesnosti. Ponořte se do světa Křivd z hlubin brdských hvozdů… * Les náhod byl výjimečně tichý. Motali se v kruzích, bez možnosti najít cestu ven. Mohl to být týden. Mohl to být měsíc. Noci plnil hlad, zima, hejkání, výkřiky, kvílení meluzíny… Zatím na nic nenarazili. Zatím. Česťovi bylo jasné, že...
Druhé okénko: Jak vrbu přešla závist
První adventní neděle si zaslouží příběh, a ne jen tak ledajaký. Chce to příběh úsměvný i hluboký, pohádkový a přece skutečný. Jeden takový by tu byl. Adventní povídka o vrbě z pera Jamese Watfara je právě takovým příběhem. Pusťte se do čtení… * Podzimní vítr rozfoukal poslední barevné listí a pomalu ale jistě zeslábnul. Nebe se začalo čím dál častěji schovávat za bílé mraky a netrvalo dlouho, než pocukrovalo kraj prvním sněhem. Všichni tu studenou nadílku, třpytivou a okouzlující, pozorovali se zatajeným dechem a slzou dojetí na víčku, jen vrba ne. Jen jedna vrba na kraji jezera, která se rozhodla, že nebude mít ráda Vánoce. A první sníh, to je jasné znamení, že se zase jednou Vánoce blíží. Celé roky slýchala vrba, od těch, co si pod ní tu a tam o všem...
Say it to my face
Co se odehrává v hlavě někomu, kdo si jednoho dne uvědomí, že přestává cítit to, co dříve cítil? Povídka je inspirovaná písní Say It To My Face od Maty Noyes. Zabouchla za sebou dveře, pověsila kabelku na háček, klíče hodila na poličku. „Jsem doma,“ zavolala do obýváku, aniž by i jen nahlédla do dveří. Zvedla si rozpuštěné vlasy a několikrát zacloumala lemem halenky na šíji, aby usušila kapky potu. V koupelně si umyla ruce a otřela si koutky očí. Při pohledu do zrcadla se na okamžik zastavila a sledovala onu unavenou tvář. Kdy takhle začala vypadat? Došla do obýváku a naučeným pohybem políbila přítele na tvář. Věnoval jí široký úsměv a hned začal něco povídat, na což odpovídala v režimu autopilot. Po chvíli se znovu začal věnovat práci. Posadila se do křesla,...
Halloweenská melancholie
Povídka do soutěže Halloween Pod vrbou. Jonathan se s trhnutím probudil. Spatřil svého kolegu, jak spí ve starém křesle a hlasitě chrápe. Pod ním se válely dvě prázdné rumové láhve. Jonathana musel vzbudit zvuk pádu těch lahví. Zamrkal a prohrábl si vlasy. S obtížemi se zvedl z tvrdé židle a natáhl se pro jednu z lahví, která stála na stole. Znechucen ze sebe, z opilého kolegy a místnosti, která páchla rumem a smrtí, do sebe kopl zbytek vodky. Jonathan kráčel s lopatou, o kterou se částečně opíral, mezi hroby. Opodál právě probíhal funus. Slyšel salvy a tichý nářek pozůstalých. Ve večerních hodinách už byl hřbitov prázdný. Jonathan zamkl bránu a pustil se do zametání cesty. Pobrukoval si píseň, o které ani nevěděl, kde se ji naučil. Jonathan spatřil světlo...
Křižovatka
Co vše je člověk ochoten podstoupit, aby se stal svým lepším já? Nervózně přešlápl a ještě jednou se podíval do telefonu. Znělo to neuvěřitelně hloupě. Proč by něco podobného mělo vůbec fungovat? Zahrabe na křižovatku nějaké pochybné věci, zjeví se mu ďábel a daruje mu lepší život? Pokud to funguje, proč to nedělají všichni? „Kdo nehraje…“ povzdechl si nakonec a malou krabičku z kartonu s podivnými předměty jako „chlupy černé kočky“ nebo „kůstka z holuba“ vložil do mělké díry, kterou si připravil už před dobrou půlhodinou. Od té doby tu jen stál a říkal si, že se snad už úplně zbláznil. Ve chvíli, kdy přes krabičku nahrnul trochu hlíny, odbila půlnoc. Dokonce slyšel kostelní hodiny z nedaleké vesnice. Světla vesnice se zdála být neuvěřitelně vzdálená. Celou noc...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
