Smska Milanovi
Osud si někdy umí pořádně zahrávat… Právě odkukala kukačka druhou hodinu ranní a já stále nemohu usnout. Kdyby mi alespoň pustili písničku Afrika. To je, tedy byla, naše písnička. Důležité je to slovo byla. Byla, ale už není. Pročpak si ze mě zase musel vystřelit? A proč já ho i přes tohle vše miluji?! Asi z toho nejste právě moc moudří, takže začnu hezky od začátku. Stalo se to v ten osudný den přesně před měsícem……… Přesně za 7 hodin 12 minut a 26 vteřin jedu do Žihle. To jsou mi věci, když se nudím dokážu i počítat a to zrovna nepatří matematika mezi mé oblíbené předměty. To je nuda, ať už svítá. Počkat, moment?! Není to náhodou. Ano je AFRIKA!!! Už při prvních melodiích se mi vybaví Milan, jak se na mě o hodině přírodopisu usmívá. Jak...
Sněhurka s šest trpaslíků
Jistě všichni znáte pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Jak Sněhurku princ vysvobodil od věčného spánku, kdy kousla do otráveného jablka. Takhle se to alespoň píše v pohádkách pro nejmenší, ale pokud prozkoumáte literaturu dostupnou od osmnácti let, zjistíte, že takhle to opravdu nebylo… Ve skutečnosti Sněhurku sice princ vysvobodil, ale to bylo vše. Nebyla prý jeho typ a on ji opustil. Prý to dělal proto, že musel. Volby se blížily a on potřeboval mnoho hlasů. A tak princezna žila pořád se sedmi, pardon šesti trpaslíky. Ano je to tak. Nad pohádkovou chaloupkou se nesly mrákoty. Jeden z trpaslíků, původně prý Šmudla, byl zabit. A já byla povolána na to, abych znovu zajistila důkazy a ještě jednou vše přehodnotila. Jmenuji se Mischel, ale možná mě znáte...
Tanec s frajírkem
I takhle může dopadnout jeden tanec… „Ahojky, bavíš se?“ ozve se mi za zády a já vím, že to patří mně, protože krom mě tu nikdo jiný už není. Přisedne si ke mně a mlčky mi nabídne své pivo, které drží v ruce. Já však odmítnu. Právě proto zde sedím sama v místnosti a tichu. Proto, protože je mi na zvracení z kluků, kteří jsou hrozně opilý a z holek, které dnes dovolí klukům cokoliv, protože jsou též opilé. „Hele jestli se tu se mnou nudíš, odejdi. Já si nepřála, abys tu se mnou seděl, docela jsem se tu bez tebe bavila.“ Dodám ironicky. „Ale prosím tebe. Já moc dobře vím, že tu, i když si to nechceš přiznat, čekáš na mě a doufáš, že si s tebou v nejhorším případě, alespoň popovídám.“ Sakra ten kluk mě pokaždé dokonale...
Jak Majdule ke krůtám přišla
Každý z vás určitě již pátral po tom, jak slečna Majdule získala svoje krůty. A já vám tady přináším vysvětlení. Byl krásný slunečný den a slečna Majdule si vykračovala po venku, byla na procházce. Protože slunce opravdu pálilo, rozhodla se, že zamíří do lesa, kde se trochu zchladí ve stínu. A tak si s úsměvem na rtech kráčela po lesní pěšince, až dorazila na roztomilý palouček, uprostřed kterého se jako modré oko třpytilo jezírko. Přidřepla si k němu a začala si v chladivé vodě máchat nohy. Když tu najednou se jí něco otřelo o nohu. „Ááááá!“ Majdule zakřičela, protože to „něco“ bylo podivně slizké a studené. „Co řveš?“ ozval se znuděný hlas a na hladině se objevilo několik bublin. Majdule se zděšeně dívala do vody. Tam něco...
Podivná psychoterapie
Mysleli jste si, že pohádkové bytosti mají lehký a pohodlný život? Tak to jste se parádně spletli… Jednoho krásného dne se konala obrovská párty, na kterou byly pozvány všechny magické bytosti z celého kouzelnického světa. Tedy, eh, všechny… „Nechápu, proč mě nepozvali!“ V rohu místnosti se snažila co nejvíce krčit obrovská, dvoumetrová postava s čepicí na hlavě. Pohledná mladá žena sedící uprostřed se k postavě otočila. „Mohl bys prosím vstát?“ obrovská postava se neochotně zvedla a celá shrbená se otočila k ženě. „Neboj se, na naší skupinové terapii se můžeš se vším svěřit, tady tě nikdo neodsoudí. Mohl bys nám, prosím, něco o sobě a svém problému říct?“ Obrovská postava přikývla, odkašlala si a začala....
Už mi zbývá jen den…
Jak byste strávili den, který by byl vaším posledním na tomto světě? Povídka vypráví příběh nájemného vraha, který se vzdal svého života ve prospěch jiných.Soumrak obestíral celé město. Většina lidí byla touhle dobou zalezlá ve svých domovech právě kvůli takovým, jako byl Daeron. Právě v těchto chvílích začínal kypět život v podzemí a temných uličkách, ze svých úkrytů vylézaly pochybné existence jako vrazi, zloději i obyčejní kapsáři a vydávali se za svojí prací. Daeron se obezřetně rozhlédl a vysoukal se otvorem, který po odsunutí mříže kanálu vznikl. Přitáhl si tmavý plášť k tělu, aby se chránil před ledově chladným větrem, a zamířil tichou ulicí směrem k centru. Cestou nepotkal jedinou živou duši, pouze na sobě cítil pohledy skrytých pozorovatelů. Mohlo jít...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
