Bouře
Městem burácí bouře, která se nechce utišit. je z ní cítit něco… magického. Alb se ocitá uprostřed bouře sama.V dáli zaburácel hrom. Albína se otřásla a vtiskla se do rohu ještě víc. Už několik hodin nešel proud a nemohla najít svíčky. Rodiče byli mimo město. Tříletá sestřička spala. Albína si připadala, že je na vše sama. Snad až do konce života. Nebála se bouřek, ale cítila, že tahle je zvláštní. Vždyť asi deset minut před ní byla obloha bez mráčků a bylo bezvětří. Teď oblohu pokývaly šedivé mraky. Těsně vedle jejich domu uhodil blesk. Do dvěstěletého stromu, na který Alb často lezla. V hlavě se jí najednou vynořilo strašně moc vzpomínek. Jedna z větví stromu narazila na balkon a roztříštilo se sklo. Alb vyjekla a začala si okusovat nehty. To moc často...
Kdo jsem
Martina se dozvídá, že je adoptovaná, i přes to má ráda svou nevlastní rodinu a bratra. Jelikož maturovala, tak se vydává vydělat si nějaké peníze. Vyskytne se jí možnost dělat průvodkyni, což ji přímo nadchne, najde ale i svou pravou rodinu? Dozví se, co se v minulosti stalo a co už se změnit nedá? Jak se dostala ke své adoptivní rodině a další otázky, které jí trápí? Dokonce se zamiluje, ale vydrží jí to? Proč je podobná té ženě na obraze a dokáže se vyrovnat s pravdou? To vše se dozvíte, pokud si moji povídku přečtete. Přeji krásné přečtení :). Martina byla 19letá černovláska, 197 cm vysoká, štíhlé postavy a byla správná a spravedlivá holka. Měla rodiče, Marii a Zbyňka Bernadské a taky 20letého bratra Romana. Roman pracoval přes týden jako číšník v Molavicích,...
Nebezpečné prázdniny
Povídka vypráví o 14 lelé dívce Lence. Lenka má moc ráda koně, vlastně i celá její rodina. U domu mají stáj, ve které mají 2 koně. Jeden z nich je Lenky a protože právě začaly letní prázdniny, tak se Lenka rozhodla si udělat menší výlet do okolí. Doplatí ovšem na svoji neopatrnost!! Bylo krásné letní ráno, 1.července, a Lenka se právě probudila. Do okna jí už zářily paprsky letního slunce. Protáhla se a posadila se na posteli. Pak se zamyslela a náhle vykřikla: „Jóóóó, jsou prázdninyyy, 2 měsíce volna, jupííí!!!“ S úsměvem na tváři vyskočila z postele, převlékla se, umyla a ze svého podkrovního pokojíčku sešla dolů na snídani. „Dobrý ráno, mami!“ pozdravila mamku a sedla si ke stolu. K snídani byly výborné cereálie s mlékem. „Tak co,...
Chladná
Bolest, ticho a zoufalství, jak porcelánová panenka bez vlásků, kráčím chodbou bez oken, nevnímám, kdy noc a den. *** Moje milovaná dcero, vím, že píši pozdě.Příliš dlouho jsem váhala. Příliš dlouho jsem se snažila najít slova, kterými bych ti pomohla pochopit. Marně. Neexistuje jazyk, ve kterém se dá vyjádřit veškerá má bolest a zoufalství. Těžko lze vysvětlit ten čin. Nežádám o ospravedlnění. Jestli nad námi bdí Bůh, vyslyší mé modlitby, se...
Obraz
Krátká povídka o lidském utrpení, smíření s ním a objevování minulosti. Pavel vkročil do starého činžovního domu na konci ulice, vystoupal po starých, hladce ošoupaných schodech do třetího patra a následně zaklepal na první dveře vlevo. Jakmile se dveře otevřely, zmizel za nimi v potemnělém bytě. Domovnice každý den vyhlížela mladého studenta, který navštěvoval nájemníka, jenž skoro nikdy nevycházel ven. Častokrát o tom přemýšlela, povídala s dalšími stejně zvědavými ženami z okolí, skoro neminul den aby nediskutovaly o této situaci. Jejich teorie, o tom co se děje v bytě starého pána, postupně narůstala do nenadálých rozměrů, ale žádná z nich nevěděla, kde se skrývá pravda. Starý pan Josef obýval svůj byt již padesát let, ven mnoho nechodil a pečlivě tajil svoji...
Byla jsem holka, a tak mi dali luk
Byla jsem holka, a tak mi dali luk… Člověk si připadá strašně sám, když je ve svém okolí jediný svého pohlaví. Náš rod byl mužský rod. Rod mužů, kteří byli široko daleko známí. Každý trochu něčím jiným, ale všeobecně se říkalo, že zaslouží úctu. Někdy jsem chodila v noci do lesa. Podél řeky na sever, s lukem přitisknutým na hrudi. Byla zima a já měla strach. Když jsem se ohlídla, byla za mnou jenom mlha. A ticho vydávalo zvuky, které mu byly tak nepodobné, že mě někdy napadlo, jestli jsem nepřešla hranici… Jestli jsem nevešla do pohádky, povídačky, do něčí noční můry. Říká se, že když má člověk po ruce svou zbraň, tu, se kterou umí zacházet, kterou dokáže vzít do ruky i poslepu, cítit ji na dálku, nahmatat ji v neprostupné tmě a již vnímal všemi...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
