Nebezpečné prázdniny
Povídka vypráví o 14 lelé dívce Lence. Lenka má moc ráda koně, vlastně i celá její rodina. U domu mají stáj, ve které mají 2 koně. Jeden z nich je Lenky a protože právě začaly letní prázdniny, tak se Lenka rozhodla si udělat menší výlet do okolí. Doplatí ovšem na svoji neopatrnost!! Bylo krásné letní ráno, 1.července, a Lenka se právě probudila. Do okna jí už zářily paprsky letního slunce. Protáhla se a posadila se na posteli. Pak se zamyslela a náhle vykřikla: „Jóóóó, jsou prázdninyyy, 2 měsíce volna, jupííí!!!“ S úsměvem na tváři vyskočila z postele, převlékla se, umyla a ze svého podkrovního pokojíčku sešla dolů na snídani. „Dobrý ráno, mami!“ pozdravila mamku a sedla si ke stolu. K snídani byly výborné cereálie s mlékem. „Tak co,...
Chladná
Bolest, ticho a zoufalství, jak porcelánová panenka bez vlásků, kráčím chodbou bez oken, nevnímám, kdy noc a den. *** Moje milovaná dcero, vím, že píši pozdě.Příliš dlouho jsem váhala. Příliš dlouho jsem se snažila najít slova, kterými bych ti pomohla pochopit. Marně. Neexistuje jazyk, ve kterém se dá vyjádřit veškerá má bolest a zoufalství. Těžko lze vysvětlit ten čin. Nežádám o ospravedlnění. Jestli nad námi bdí Bůh, vyslyší mé modlitby, se...
Obraz
Krátká povídka o lidském utrpení, smíření s ním a objevování minulosti. Pavel vkročil do starého činžovního domu na konci ulice, vystoupal po starých, hladce ošoupaných schodech do třetího patra a následně zaklepal na první dveře vlevo. Jakmile se dveře otevřely, zmizel za nimi v potemnělém bytě. Domovnice každý den vyhlížela mladého studenta, který navštěvoval nájemníka, jenž skoro nikdy nevycházel ven. Častokrát o tom přemýšlela, povídala s dalšími stejně zvědavými ženami z okolí, skoro neminul den aby nediskutovaly o této situaci. Jejich teorie, o tom co se děje v bytě starého pána, postupně narůstala do nenadálých rozměrů, ale žádná z nich nevěděla, kde se skrývá pravda. Starý pan Josef obýval svůj byt již padesát let, ven mnoho nechodil a pečlivě tajil svoji...
Byla jsem holka, a tak mi dali luk
Byla jsem holka, a tak mi dali luk… Člověk si připadá strašně sám, když je ve svém okolí jediný svého pohlaví. Náš rod byl mužský rod. Rod mužů, kteří byli široko daleko známí. Každý trochu něčím jiným, ale všeobecně se říkalo, že zaslouží úctu. Někdy jsem chodila v noci do lesa. Podél řeky na sever, s lukem přitisknutým na hrudi. Byla zima a já měla strach. Když jsem se ohlídla, byla za mnou jenom mlha. A ticho vydávalo zvuky, které mu byly tak nepodobné, že mě někdy napadlo, jestli jsem nepřešla hranici… Jestli jsem nevešla do pohádky, povídačky, do něčí noční můry. Říká se, že když má člověk po ruce svou zbraň, tu, se kterou umí zacházet, kterou dokáže vzít do ruky i poslepu, cítit ji na dálku, nahmatat ji v neprostupné tmě a již vnímal všemi...
Jen jeden večer…
Tanec… Bývala to láska mého života, proč to skončilo? Smutná povídka o úžasném večeru. Jeho kouzlo se však rychle rozplynulo a z krásného večera zbyly jen vzpomínky, s kterými v mém srdci kráčí, ruku v ruce, smutek a zklamání… Trénink skončil a všichni se již rozutekli domů. Zůstala jsem sama. Sama v malé temné šatně, do které vnášel světlo pouze jemný svit měsíce. Zaposlouchala jsem se a uslyšela jsem pomalé tóny waltzu, které se linuly z vedlejšího tanečního sálu. Taneční páry tam měly hodinu standardních tanců. Vzpomněla jsem si na šest let prožitých v taneční škole. Do očí se mi vehnaly slzy a hlavou se mi honily vyčítavé otázky. Proč jsem s tím skončila? Proč jsem vyměnila tanec za volejbal? Ptala jsem se sama sebe na otázky, ke kterým jsem...
Život s kapkou krve
Krátká povídka o tom co se může stát, když jednou navštívíte nesprávný klub…Z včerejšího večera si toho moc nepamatuji. Sakra, asi jsem se zase příšerně opila. Byla jsem v tom novým klubu, jak mi doporučili jedni známí na netu. Prý se mi tam bude líbit. Když jsem tam přišla, tak mě to zrovna nenadchlo. Všechno bylo uvnitř červeno-černý a lidé se svíjeli na parketu v neznámém rytmu hudby. Připadalo mi, že si všichni asi něco dali. Nějakou extázi nebo něco takovýho. Tančili jakoby tu hudbu ani nevnímali… Určitě to byla extáze. Snažila jsem se protlačit k baru. Dalo to docela práci. Všude samé ruce, které se mě snažily vtáhnout do toho omamného tanečního reje. Zpocená těla a rudé rty. Ta cesta mi připadala nekonečná, ale nakonec jsem se k baru dostala....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
