Temnota

Posel smrti se opět probudil. Bloudí po světě a hledá své oběti, které se nedají jen tak snadno polapit – jsou to velice přesvědčiví lidé, kteří dokáží změnit rozhodnutí takřka všech. Byl jsem jedním z nich. Posel si nevybírá, jestli utrpíte škody, nebo ne, zkrátka udělá to, co je pro něj nutné. Pomalu, ale jistě z vás vykrádá vzpomínky a to, co je ve vás nejlepší, a pak to vše promění v ty nejhorší hrůzy, které vám vrátí zpět. Je to utrpení mnohem horší, než kdyby vás týrali. Nejdřív jsem si myslel, že Posel smrti je někdo, kdo mi konečně opravdu rozumí. Bral jsem ho jako rodinu, jako bratra. Míval jsem divné pocity. Cítil jsem, jak mě všichni nenávidí. V nočních můrách se mi zjevovaly tváře lidí, které jsem dobře znal a miloval. V těch snech mě ponižovali...

Letní výlet

Co všechno se může stát, když se jedete se svou kamarádkou podívat na místo, kde jsou lidé divní a všechno kolem nevídané? My se konkrétně podíváme do vesničky Hororboom. Když jsem se se svou kamarádkou Jacqueminou sešla u mostu nedaleko městečka Stephorf, věděla jsem, že je něco špatně. Jak jsem to poznala? Jednoduše. Místo aby na kole jela, tak šla vedle něj. „Jacquemino, co se děje?“ zeptala jsem se jí s údivem. A než stihla odpovědět, prohodila jsem mezi zuby: „Ke všemu jdeš pozdě!“ „Vím, já vím, omlouvám se,“ pravila s lítostí Jacquemina. „Máti na mě chtěla hodit úklid nádobí a než bych nasadila novou gumu na kolo, chytla by mě a…“ No jo, zase ten její mladší bráška, pomyslela jsem si. Vždycky zlobí,...

Všichni svatí

Soutěž: Všichni svatí Vypsal: Mark Petersvood Den všech svatých. Nemám tenhle svátek rád. Neslavím ho. Ono vlastně není co slavit, když jde o den, kdy mají lidé vzpomínat na zesnulé příbuzné, kamarády nebo hrdiny, kteří zahynuli při záchraně života. Nemám to rád. Protože na tenhle den mi umřela moje největší kamarádka. Popadnu bundu, na záda hodím batoh a vydám se ke kostelu. Jak se to vlastně všechno stalo? Tenkrát to bylo takhle… „Miu, tak se převlíkni za nějaký strašidlo a sejdeme se u kostela!“ hulákal jsem do telefonu a kolem pasu si dával už třetí pásek a na krk pátou kravatu. Chtěl jsem být kontroverzní rock stár. „Řekneš mi konečně, za co jdeš? Abych tě poznal!“ V telefonu se ozvalo chichotání. „To budeš čubrnět,...

Ve světě bez duhy

Jsou nejlepšími kamarádkami a přesto to jedna z nich neví a dává přednost kariéře. Obě chtějí prorazit a stát se hvězdami, ale jen jedna je schopná proto udělat maximum. Tento reálný příběh dvou mladých kamarádek se zaobírá především myšlenkou přátelství a tím, kam jsou lidé schopni zajít, když něco skutečně chtějí… „Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“ – Lev Nikolajevič Tolstoj Úplně rozohněná se vztekem prásknu dveřmi, až se skleněná výplň zatřese a vydá ten nepříjemný zvuk. Tolik podobný zemětřesení v Kalifornii. Drze se ušklíbnu a zatnu čelist, protože vím, že náš výstup bude pokračovat. „Di!“ Se vší vervou se dožaduje mé pozornosti, ale já na ni kašlu. „Sue, já s tebou nechci mluvit,“ řeknu příkře....

Strašidelný výlet

Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že se vydáme na výlet. Plánovaly jsme, že výlet potrvá 3 dny. Jenže to jsme ještě netušily, co nás čeká. První den jsme se vydaly na hrad, o kterém se říkalo, že tam straší. Rozhodly jsme se na hradě přespat. Byla půlnoc a já uslyšela kroky. Dveře, které byly předtím zavřené, byly najednou otevřené. Vzala jsem do ruky baterku a rozsvítila ji. Posvítila jsem na jedno místo a spatřila mlžnou postavu. Duch se díval naším směrem a pak najednou zmizel. Šla jsem se podívat, co to leží na zemi. Vzala jsem lístek a tam stálo: Zmizte co nejdřív. Blíží se nebezpečí. Vzbudila jsem kamarádku a v tu chvíli se to stalo – vydaly jsme se prozkoumat hrad v noci! Jenomže tam nás nebojácnost přešla, neboť baterky ve svítilně byly jak...

Nezbedná hůlka

Ve skalnatém údolí, ve vesničce, kde bylo jen 5 domků a v níž se všichni znali, žil mladík, kterému neřekl nikdo jinak než podivín. Podivín asi bude, protože lidé tvrdili, že ho vídali posedávat před domkem s podivným předmětem podobným hůlce v ruce a slyšeli ho mumlat podivná slova. Prý jeho podivné chování mělo také účinek. Několikrát se prý stalo, že lidem z domu uletěla střecha či zmizel kus dobytka, který chovali u svých domků… Aby taky ne. Tento mladík, který v tomto skalnatém údolí žil, byl kouzelník. Kouzelník, kterého si již v mladých letech vybrala kouzelnická hůlka, která měla srdce z ďáblova osidla. O tomto srdci se praví, že je neposedné a že kouzelník, který má hůlku s tímto srdcem, musí být mnohdy chytřejší než jeho hůlka. To tento mladík ale...