Zakázaný les
Autor: Peria Stringer Každý se jako malé dítě něčeho bál. Ať už to byl ten obří pavouk na stěně, nebo bubák pod postelí, každý musel někdy svůj strach překonat. Pamatuji si jednu dlouhou, děsivou a realnou noční můru. Můj největší strach byl totiž ze Zakázaného lesa. Všude na vás číhalo nebezpečí a pár jednorožců vás nezachrání. Vím, že když se tam ztratíte, je veliká pravděpodobnost, že už se nikdy nevrátíte. Nemohu stále pochopit, proč kouzelníci mají strach z těch malých pavouků, kteří jim nemohou ublížit, a nechápou, že v Zakázaném lese jsou obrovské akromamtule, které by je snědly jako nic. Další mojí noční můrou byla Sfinga. Párkrát jsem o ní slyšela, pokud neodpovíte správně na otázky, budete jednoduše zabiti. A jelikož můj otec byl vždy pro strašidelné...
Kolej
Jaké to je, když nemáte tušení o tom, kam Vás Moudrý klobouk zařadí, a Vy máte strach, že skončíte ve špatné koleji? Příběh o tom, že Moudrý klobouk pro Vás vždy vybere tu správnou kolej a vždy si v ní najdete přátele. * Byl větrný zářijový den a já stál se svými budoucími spolužáky v bradavické Velké síni. Před námi na malé dřevěné stoličce ležel Moudrý klobouk. Klobouk, který měl rozhodnout o mé budoucnosti na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Cítil jsem nervozitu, takovou, jakou jsem ještě nikdy nezažil. Kam mě Moudrý klobouk zařadí? Bude to Zmijozel, který všichni tolik nesnáší, Nebelvír, kam chodili největší čarodějové všech dob, Mrzimor, o kterém všichni říkají, že je to nejhloupější kolej, i když jsou prý milí a ochotní, anebo Havraspár, kam chodil můj...
Vymodlené dítě
Jediný syn vzhlíží ke svému otci jako k bohu. Chce být dokonalým synem a otce vnímá jako dokonalého člověka. Ale jedna jediná škodolibá poznámka chlapcovo přesvědčení převrátí vzhůru nohama. Společnost se přesunula ze dvora do sálu s halasností rozvodněné řeky. Pánové se plácali po ramenou, někteří si uštědřili i mužné objetí, zatímco dámy nakláněly hlavy a rychle stahovaly chlupaté rukávníky, aby si mohly zlehounka potřást rukama. Etiketa svazovala i děti, takže úklony, smekání a potřásání si museli odbýt i potomci vznešených hostí. Eruinovi bylo předevčírem deset let. Otec mu dal nádhernou dýku vykládanou granáty a posadil si ho na klín, což se stávalo velmi zřídka. Eruinovo srdce zešílelo vzrušením a tlouklo tak silně, že to musel cítit i sám lord komoří, pán...
Dívka, jež netušila, že kouzla existují
Jak to vypadá, když si žena, která nemůže kouzla vystát, pořídí děti s kouzelníkem? Jak to vypadá, když nemáte tušení, co se okolo vás děje? Jak to vypadá, když nechcete do rodinné koleje kvůli tomu, jakou má pověst? Příběh Marthy odpoví. Jednoho dne drobnou holčičku vzbudilo klepání. Myslela si zkrátka, že začalo pršet, ale ten zvuk byl jiný, než bývají dešťové kapky bubnující na okenní tabulky. Podívala se z okna. Vzápětí ji napadlo, že snad ještě spí, a proto se vydatně štípla do tváře. Ale sova, která za ním seděla a mírně znuděně klepala nožkou do skla, tam skutečně byla. Martha se tedy zmateně vyštrachala z postele, aby mohla sovičku pustit dovnitř. Všimla si, že zvíře má na nožce obálku, a tak ji odvázala. Stálo na ní: „Slečna Martha Having, Habrová 6,...
Smutný drak
Autor: Natally Daley Jen jsem tak ležel na pultě a díval se na to, jak všichni moji kamarádi odcházejí. Všichni, až na mě. Nepatřil jsem mezi největší draky a možná ani mezi nejhezčí, zato jsem uměl krásně létat. Byl jsem snad nejlepší letec z těch všech, co tu se mnou kdy byli. Vždyť i mé jméno vypovídalo o všem – Super Letec. Každý den byl pro mě den ode dne horší a horší. Už jsem se nemohl dál dívat na to, jak všichni moji přátelé odcházejí a já jediný zde stále zůstávám… Každým dnem to bylo horší a horší. Měl jsem chuť se zvednout a letět někam pryč, daleko od toho všeho, a užívat si čerstvého vzduchu. Bohužel, mně to asi nebylo souzeno. Moje naděje na to, že si mě někdo vezme, opadala jako listí na stromech. Už jsem nevěřil tomu, že si mě někdo koupí, i když...
Následník
Jaké to je, když vám zcela nečekaně spadne do klína následnictví trůnu? Možná jste o tom snili, kdysi jako děti. Ale jak se dospělý člověk vyrovná s takovou zodpovědností? Co to udělá s jeho životem? 1. Telefon uprostřed noci. Telefon by neměl zvonit ve tři hodiny ráno. Chytáš myšlenky skrz mlhu rozespalosti. Zatím spíš unikají, netušíš, co se děje. Telefon stále zvoní. Přichází někdo další, někdo vešel do tvé ložnice a zvedá ten řvoucí aparát. Sedáš si a jak se zkoušíš postavit, zamotáš se do přikrývky. „Proboha…“ První slovo, které rozpoznáváš. Kontext je zatím mlhavý, ale je naprosto jasné, že do postele se už nevrátíš, dnes rozhodně ne. „Vstávej, musíš se oblíknout,“ říká silueta. Matka? Samozřejmě, kdo jiný. Než stačíš zformulovat otázku, už je pryč....







