Rubrika
Poté čas stékal tiše jako pramínky studánky. Rusovláska téměř nevnímala tatínkova starostlivá slova, objetí babičky, letmé políbení dědy. Vnímala pouze strach, strach ze stále otevřených ran pečlivě schovaných v rukávech šedivé mikiny. Proplouvala úsměvy, chutí pražené kávy, poštěkáváním svého milovaného mazlíčka – jezevčíka Erarda.
Hedvábné závěsy tiše tančily s vánkem. Jako žena těhotná pampeliškovým kotoučem Slunce se probudila do něžného májového rána. Víčka slepená pylem spánku se unaveně otevřela. Uvnitř nekonečných tůní hladin modrých očí se zrcadlila veškerá hra barev jitřní přírody.
Bylo už docela pozdě k večeru, když František sešel z poustevny dolů k bratru Lvovi. Byl celý den sám s Pánem a toužil se podělit o Pánovu radost s někým blízkým, kdo by mu rozuměl a při tom se na nic neptal.
Je pátek, a já jdu zas do školy. Včerejšek byl celkem fajn, byla jsem s mými nejlepšími kamarády venku. S Nat, celým jménem Natalie Cooper, a s Erikem Colemanem.
Dandaros, veliký svět. Zde se nachází nespočet ras a národů. Nikdo se tedy nemůže divit válkám, které se zde odehrávají, tady taky začíná náš příběh.
Sintra je slunečný drak. V Dračím světě právě probíhá válka. Sintra se omylem ztratí. Potká zimního draka Rolanda a spolu se snaží dostat do Slunečného království a varovat slunečné draky.
Svitky pergamenu · Psychologické
Můj nejdražší synu, mám ti toho tolik co říct. Ale přišel čas rozloučení, přišel čas slz.
Když jsem vešel, uhodil mne do nosu obvyklý zápach starých vesnických hospod. Směsice dýmkového tabáku, zvětralého piva a lidských výparů se mísila s pachutí připáleného jídla a odérem nespláchnutých toalet. Už jsem se chystal dveře znovu zavřít a pokračovat jinam, když mi o nos zavadilo něco jiného. Vůně čerstvě nasekaného dřeva. Vzpomínky staré snad milion let a únava možná ještě staršího data nakonec rozhodly, že jsem zůstal.
Vonku bolo obrovské ticho, len listy na stromoch sa hýbali jemným vánkom.
Stalo se to jednoho letního odpoledne. Bylo hezky, jak už to v létě bývá. Slunce pařilo a slabounký větřík mě chladil na kůži.
Všichni někam šli, něco podnikali, a já za nimi nechtěla otálet. Proto jsem se rozhodla jít ven. Rychle jsem na sebe hodila šortky a krátké bílé triko, popadla tašku a vyrazila na vlak.
Bylo opravdu krásně. Už teď jsem byla ráda, že jsem vyrazila. A jak se později ukázalo, opravdu jsem udělala dobře.