Letní výlet
Co všechno se může stát, když se jedete se svou kamarádkou podívat na místo, kde jsou lidé divní a všechno kolem nevídané? My se konkrétně podíváme do vesničky Hororboom. Když jsem se se svou kamarádkou Jacqueminou sešla u mostu nedaleko městečka Stephorf, věděla jsem, že je něco špatně. Jak jsem to poznala? Jednoduše. Místo aby na kole jela, tak šla vedle něj. „Jacquemino, co se děje?“ zeptala jsem se jí s údivem. A než stihla odpovědět, prohodila jsem mezi zuby: „Ke všemu jdeš pozdě!“ „Vím, já vím, omlouvám se,“ pravila s lítostí Jacquemina. „Máti na mě chtěla hodit úklid nádobí a než bych nasadila novou gumu na kolo, chytla by mě a…“ No jo, zase ten její mladší bráška, pomyslela jsem si. Vždycky zlobí,...
Všichni svatí
Soutěž: Všichni svatí Vypsal: Mark Petersvood Den všech svatých. Nemám tenhle svátek rád. Neslavím ho. Ono vlastně není co slavit, když jde o den, kdy mají lidé vzpomínat na zesnulé příbuzné, kamarády nebo hrdiny, kteří zahynuli při záchraně života. Nemám to rád. Protože na tenhle den mi umřela moje největší kamarádka. Popadnu bundu, na záda hodím batoh a vydám se ke kostelu. Jak se to vlastně všechno stalo? Tenkrát to bylo takhle… „Miu, tak se převlíkni za nějaký strašidlo a sejdeme se u kostela!“ hulákal jsem do telefonu a kolem pasu si dával už třetí pásek a na krk pátou kravatu. Chtěl jsem být kontroverzní rock stár. „Řekneš mi konečně, za co jdeš? Abych tě poznal!“ V telefonu se ozvalo chichotání. „To budeš čubrnět,...
Amnesie
Napřed bychom si měli říci, co to taková „amnesie“ je, jelikož se to našeho příběhu týká. Amnesie je náhlá ztráta paměti… Tohle nebyla tak obyčejná „nehoda“. Někdo tam nahoře (tím myslím boha a ne svého nadřízeného) se rozhodl dát mi pořádnou lekci do života. Někdo zařídil, abych ztratil paměť. Když jsem se probudil, ležel jsem na mýtině. Ano, na mýtině uprostřed lesa o půlnoci. Na té mýtině stál (no, dejme tomu) zámek. Ten zámek už delší dobu neviděl člověka, neboť byl oprýskaný, omítka zdí se mu drolila a měl vymlácená okna. Dveře byly zabarikádované třemi prkny. Teď, když o tom tak přemýšlím, to páčidlo tam nestálo jen tak náhodou. Vzal jsem tedy páčidlo do ruky a zapřel ho o první prkno. To povolilo skoro hned. To druhé dělalo...
Smrt nad hradem Helfer
Povídka je o kouzelnické rodině, která se vydá na prohlídku hradu Helfer, který je opředen několika nevysvětlenými jevy. Na celou rodinu, především na hlavní hrdinku Alice, tam čeká nejedno dobrodružství. * „Alice, tak pojď už, čekáme jen na tebe,” zakřičela moje máma asi před pěti minutami do mého pokoje. Já ale pořád ležela v posteli a nepohnula jsem se ani o píď. Včera u večeře se za mými zády jako rodina domluvili, že pojedeme na zříceninu hradu Helfer, na kterém zemřeli moji prarodiče za podivných okolností. Jenže já nikam jet nechtěla, měla jsem totiž velice divný pocit, že se něco stane. Začalo to, už když máma přišla do mého pokoje, a informovala mě o tomto výletu. Problesklo mi hlavou, že nikam jet nesmíme. Ale tím jsem nic nezměnila. „ALICE, okamžitě...
Mlha
Bylo velmi brzy ráno. Jako vždy jsem byla první na nohou, tentokrát jsem však nevstávala ze své postele, ale z postele, která má své místo v Oliverově „hradu“. Ano, zde se teď nachází celá naše parta.Oliver Harvey, devatenáctiletý syn „krapet“ bohatšího tatíčka, který svému synovi dá vše, kromě svého času. Oliver má krátké rovné vlasy, hnědé oči, které se skrývají za brýlemi, nosánek poněkud nahoru a chodí oblečený jako velký sportovec, i když mu jde vše kromě sportu. Povahu má výbušnou a nejvíc si s ním rozumí můj bratr, který má zásluhu na tom, že nám Oliver ještě neodletěl do oblak. Olivera nemám moc ráda, je totiž strašně namyšlený a občas dává najevo, že se s námi baví jenom kvůli mému bratrovi, ale jinak si stejně myslí, že jsme...
Bílá
Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
