Lord Kostlivec

Byl jednou jeden Lord Kostlivec, kterého se všichni báli. Neměl rád zlé lidi, kteří ho častovali špatnými jmény. Byl hodný kostlivec, který chtěl pomáhat lidem. Jednou se šel podívat, kde by mohl pomoct, když tu uviděl jednu matku se synem na ulici. Rychle tam běžel a zeptal se: „Nepotřebujete pomoct?“ Matka s dítětem se ulekla a začala utíkat, protože se ho bála. Lord Kostlivec byl zklamaný a chtěl s tím něco udělat. Řekl si: „Použiji nějaké kouzlo, abych se proměnil v obyčejného kouzelníka.“ Tak se také stalo. Vyvolal kouzlo a ve vzduchu se začaly tvořit malinké barevné hvězdičky, které na něj začaly padat, a Lord Kostlivec se přeměnil na člověka. Byl to silný, pohledný muž s pláštěm, který mu sahal až k patám. Šel se projít do lesa, jestli tam není nějaký...

Vlkodlačice Karmen

„Auuuuu,“ zavyji na měsíc a vracím se do lesa. Je úplněk – chvíle, kdy se ze mě stane něco magického. Ano, jsem vlkodlak. Každou noc se měním, i když nechci. Nebolí to – je to jako když si svlékáte oblečení. Trvá to chvíli, ani ne minutu a je to. Přála bych si být normální, ale nemohu. Můj velice dobrý přítel Marc se snaží vytvořit pro mě lék, ale já mám strach, že ho zakousnu, proto se k němu přibližuji pouze dopoledne. Jsem doma, ve svém pelíšku pro mé vlkodlačí pudy. Každou noc takhle ležím a pozoruji nebe. Každý den je na něm milión hvězd, které se blýskají jako malé plamínky, ale měsíc tomu dominuje. Je jako král mezi milióny obyvatel ve vesnici. Takové noci miluji. I když nejsem člověk, dokážu si to vychutnat. Je ráno, já se probudím...

Dandaros: Kapitola 1. – Náhoda

Dandaros, veliký svět. Zde se nachází nespočet ras a národů. Nikdo se tedy nemůže divit válkám, které se zde odehrávají, tady taky začíná náš příběh.Ferenod. Název země, kde probíhá válka mezi technicky vyspělými Remeldany a rasou se speciálními magickými schopnostmi, Aquertany. **** „Xarole , co tu sakra řešíš?“ zeptal se ho Henfon. „Zbraň, co asi jiného, tati.“ Xarol byl vcelku vysoký, hubený mladík s hnědočernými kudrnatými vlasy a modrýma očima, ale i přesto vypadal bezmocně a mrňavě proti svému otci, který byl nadměrně vysoký a ozbrojený od hlavy až po paty (pravda, asi tak velký rozdíl byl i v jejich inteligenci). „Už toho, krucinál, nech!“ řekl Henfon. „Včera jsi vyhodil do vzduchu skoro celou čtvrť...

Válka draků

Sintra je slunečný drak. V Dračím světě právě probíhá válka. Sintra se omylem ztratí. Potká zimního draka Rolanda a spolu se snaží dostat do Slunečného království a varovat slunečné draky.V dávných dobách žili všichni draci z Dračího údolí v míru. Do té doby, než se objevil ledový drak se svou armádou půldraků (napůl drak a napůl člověk) a přinutil větrné a lesní draky k poslušnosti. Vodní draci byli vyhnáni ze země a ohniví draci byli odsouzeni k smrti. Den co den půldraci lovili ohnivé draky, až nakonec zbyl jenom jeden. K němu se nemohl nikdo dostat. Jen jeho dcera. Ještě nebylo známo, jaký drak to bude, neměla ještě obarvené šupiny, ale předpokládalo se, že bude ohnivá též. Existoval ještě jeden druh draků. Sluneční draci se zářivě žlutými šupinami. Ti byli...

Terkutuk keajaiban – mlžné tajemství

Když jsem vešel, uhodil mne do nosu obvyklý zápach starých vesnických hospod. Směsice dýmkového tabáku, zvětralého piva a lidských výparů se mísila s pachutí připáleného jídla a odérem nespláchnutých toalet. Už jsem se chystal dveře znovu zavřít a pokračovat jinam, když mi o nos zavadilo něco jiného. Vůně čerstvě nasekaného dřeva. Vzpomínky staré snad milion let a únava možná ještě staršího data nakonec rozhodly, že jsem zůstal.Zamířil jsem ke stolu v nejzazším koutě místnosti kousek od krbu. Hostinský, jakých se už moc nepotká, přede mne automaticky postavil pivo a vytáhl bloček. „Co to bude, mladej pane?“ „Co mi nabídnete, vašnosto?“ přešel jsem automaticky na jeho styl mluvy a on se rozhýkal. Když se konečně uklidnil, otřel si oči...

Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první

Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví? Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě. První byla živel a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle...