Ticho, prach a pavučiny

Může žena, démon, žít lidský život?Temným lesem se plížila postava. Byla to žena s rudými vlasy, ale v jejím způsobu pohybu nic lidského nebylo. Měla ladnou, téměř neslyšnou chůzi. Vypadalo to, jako by se mezi stíny pohybovala velká, nebezpečná šelma. Hustými stromy probleskovala bledá luna. Žena se zastavila, zvedla svou tvář k měsíci a výhružně zavrčela. „Přece ještě není tak pozdě, ještě není úplná noc.” Polekaný měsíc se schoval za mrak a jen nesměle dovolil letmým tenounkým paprskům dotknout se země. Lesem šuměl vánek a ve vzduchu byla cítit smrt. Pípání ptáků utichlo a každý živý obyvatel lesa zatoužil po neviditelnosti. Za lesem stál domek a k němu se nyní žena blížila. Vypadala, jako když je na lovu. Vtom se otevřely dveře a z domku vyběhl se...

Autor : dne 10/26/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Smrt

Jedná se o příběh dívky, která zasvětila svůj život pomstě.Rukou v kožené rukavici pevně sevřela kuši. Poslední kus jejího majetku. Jediný, vražedný, nástroj s jediným šípem. Otevřela oči a upřela svůj pohled do dálky. Tam za tím kopcem je její cíl. Věděla, že je blízko, protože cítila ve vzduchu stále zesilující vůni jeho přítomnosti, kterou tolik nesnášela. S vědomím, že už jí nemůže nikam utéct a že se přestal schovávat, vykročila vstříc svému osudu. Jeho pronásledování pro ni bylo cílem a jediným smyslem života. Udělalo z ní přízrak, stejný, jaký pronásledovala. Havraní vlasy rámovaly bledý hranatý obličej, v němž vaši pozornost upoutaly oči. Ty černé bystré obrovské oči. Za roky, které trávila tímto způsobem života, shodila snad všechna přebytečná deka,...

Autor : dne 10/14/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Stačí jen chtít

Slovo autorky: Kdysi jsem při brouzdání po internetu narazila na jednu báseň. Nebyla známá ani nijak úchvatně napsaná, ale měla myšlenku. Možná proto mne později inspirovala k napsání tohoto díla. Doufám, že se Vám bude líbit… * „Sedni!“ křikl. Posadila se na studenou zem a vzhlédla k němu ublíženým pohledem „Vztyk!“ pobídl ji znovu pevným hlasem. Pomalu se zvedla na nohy. Vytáhl z kapsy míček a hodil ho. „Tak a teď, přines!“ surově do ní strčil, až málem upadla. Nicméně se poslušně vydala pro hozený předmět. Mlčky jej sebrala do ruky a vykročila k němu. „Tohle je přines?! Jsi pes, tak používej to, co máš!“ silný kopanec do stehna přiměl kolena podlomit se pod svou majitelkou. Svezla se na zem. Míček se pomalu odkutálel pryč. „Na co čekáš?! Běž pro něj!“...

Autor : dne 10/13/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Boží vyprávění

Veselme se! Radujme se! Jak brzy zjistíte, tohle pozpěvování koled je vcelku sarkastické vůči povídce, která následuje. Jmenuje se Boží vyprávění… vlastně ani nevím, proč… i když, určitý skrytý smysl v tom je…:) Je to můj první originál, který jsem dokončila. A chtěla bych ho věnovat Morrigan. Jaj, ta už má u mě povídek, jak tak na to koukám..:D nevadí. Pohodlně se usaďte… tato povídka je depresivní… a vánoční… kombinace, o které jsem si ještě před rokem myslela, že není možná… ale teď ji považuji za víc, než reálnou…„Dávej přeci pozor!“ otáčí se za tebou rozhořčený muž ve středních letech. Ignoruješ ho. Můžeš si přece vrážet do koho chceš, nebo snad ne? Už ti nezáleží na světě. Ne teď. Když ani vlastní...

Autor : dne 10/13/2007 | Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů