Kouzlo knižní lásky
Sladká romantická povídka. Ideální ke zkrácení dlouhého času na pozdzim/v zimě. Převede Vás do prostředí restaurace a ukáže Vám, že ne všechna romantika se nutně musí schovávat pouze v knize. -*- U Jamieho v restauraci jsem začala pracovat hned po střední. Na vysokou jsem nikdy neměla, a tak mi stejně nic jiného nezbývalo. Navíc jeho jsem měla skutečně ráda. Byl to táta Olivera, mého nejlepšího kamaráda, který zrovna teď někde studoval jednu z nejprestižnějších vysokých ve Státech. Vánoce se kvapem blížily a já měla plné ruce práce. Dělala jsem výzdobu. Od stromečku po stoly, když tu jsem narazila na roh stolů, kde jsme měli malou knihovničku. Nevím ani proč, ale něco mě donutilo se zastavit, na chvilku si sednou a probrat knihy. Popravdě jsem nejspíše jen...
První…
Jedno krajně letní odpoledne si Fred Peterson poposedl hlouběji do své židle, která námahou zaúpěla. Rozhovory s jeho otcem, panem Josephem Petersonem, byly vždycky nepříjemné, tohle byl ale jeden z těch Rozhovorů. Otec vždycky uměl zvolit slova po kterých nabyl Fred dojmu, že i tropické žáby v jeho pracovně mají lepší perspektivu než on. Joseph byl velmi schopný podnikatel v oblasti lodní dopravy, mecenáš lokálního umění, oblíbený společník na velkolepých firemních akcích, filantrop, jak s oblibou sám říkal, a také otec jediného obtloustlého dítěte s nevalnou inteligencí, kterému bylo k dnešnímu dni bezmála třicet let, a bydlelo stále pod jeho střechou a za jeho peníze. Peníze nebyly problém, zatím. Joseph ale trpěl utkvělou představou o tom, že svůj podnik...
Rozsudek
„Je to jen polibek,“ říkala jsi a u toho se usmívala tak, jak to umíš jen ty. „Bude sranda,“ snažila ses mne přesvědčit tím bezelstným způsobem. „Mezi námi to přeci nic nezmění.“ Další lež, která ti splynula z úst. Lež, za kterou jsem zaplatil já. Protože jsem uvěřil. Uvěřil jsem dívce s dolíčky a havraními vlasy, které jí sotva sahaly po bradu. Dnes je TEN den před pěti lety – 17. října. Datum, které mne tak moc bolí. Popíjím v baru na stoličce a utápím se v sebelítosti. Není tu moc lidí, protože venku teprve před pár hodinami svítalo. Barmanka se snaží dívat se raději jinam. Až tak žalostný pohled na mě je. Nebo jen prostě nemá zájem. Obě varianty mě vytáčí do běla a zároveň vlastně ani tak moc ne. Je to jen barmanka. Nejsi to ty. V...
Tempora mutantur
Už je to dlouho, co jsem si tuto dobrodružnou výpravu připravovala. Nebyla jsem na to sama, ale byla jsem hnacím motorem. A teď se to děje. Sedím u večeře a konverzují s rodiči, ovšem v duchu již slaňuji z okna dolů, kde by na mě měl čekat můj kamarád Felix. „Co známky ve škole, Jasmine?“ upírají se na mě pronikavé oči mé mámy. „Dobrý,“ odpovídám univerzálním slovem, které působí jako zaklínadlo, jelikož ani jeden z rodičů se již na nic neptá. Jediný rušivý element u stolu je teď momentálně má mladší sestra Peggy, která se rozhodla, že je velice zábavné mi okopávat holeně. Okřiknu ji, a za to si obě vysluhujeme kázání plus celý týden mytí nádobí pro mě a vynášení odpadků pro ni. Zbytek večera plyne jako obvykle. Po jídle si odkrucuji svůj první den...
Příběh o stvoření světa
Tento příběh jsem viděla během mé ranní meditace a ráda bych se s vámi o něj podělila. Měla jsem hlavu plnou toho, co mám dnes udělat a potřebovala jsem se uvolnit. Meditace mě vždycky uklidní a dá sílu do nového dne. To jsem ale ještě nevěděla, že během meditace mi před očima proběhne celý příběh o tom, jak vznikl život na planetě Zemi. Ten příběh mě uchvátil, a proto bych se s vámi o něj ráda podělila. Těžko říct, co mi tím moje mysl chtěla říct, proč mi zrovna tenhle příběh ukázala. Zdálo se mi o jedné bytosti, nádherné, jakémsi andělovi. Začalo to tmou, za chvilku jsem ve tmě viděla světýlko. Světýlko se postupně přibližovalo a já jsem si uvědomila, že se jedná o nějakou bytost. Byla smutná, protože byla sama. Miliony let jen plula vesmírem. Bytost samota...
Příběh (ne)obyčejného galeonu
Na počátku byla obyčejná hromádka kamení – nic zvláštního, ale prací mnoha skřetů a kouzelníků vzniklo něco zcela výjimečného – obyčejný galeon. A toto je jeho zcela neobyčejný příběh, který vám bude vyprávět. Ihned po vydolování jsem byl přebrán a přeprán. Dračím ohněm jsem byl roztaven a společná práce skřetů a kouzelníků mě slila a vyrazila. Ihned po ražbě jsem byl pečlivě zkontrolován. Deset skřetů mě postupně prohlédlo a konstatovalo, že jsem zcela čistý a bez jediné vady. I proto jsem mohl být po pečlivé dokumentaci předán do centrálního trezoru u Gringottů. Jsem galeon s číslem 657-232-105. Na mém čísle není nic výjimečného, a tak bohužel nepatřím mezi elitu. V centrálním trezoru se nás nachází tisíce. Mnoho z nás je čistých a bezchybných, ale i zde se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
