* Spisovatelské vyhlášení *
Milí, drazí, nastal čas vyhlásit výsledky druhého ročníku Spisovatelského klání, udělit ceny, rozdat diplomy a zveřejnit jména autorů. * Účastníci klání měli vždy 13 dní na to, aby sepsali jednu ze čtyř kapitol své povídky dle jasně daného zadání. Mohli si ale dle libosti vybrat hlavní i vedlejší postavy, zasadit svůj příběh do libovolného místa i času, a samozřejmě také své vyprávění nějakým trefným způsobem zakončit. Nutno říct, že si s tím všichni poradili nadmíru dobře a každá povídka je tak výjimečným unikátem. Klání se zúčastnilo 9 autorů a osmi z nich se podařilo své povídky dokončit a to tak, aby splňovaly zadání a přinesly svým čtenářům nevšední zážitek. Těchto osm statečných se tak stává opravdovými spisovateli. Gratulujeme! Na potvrzení právě vyřčeného...
Život s koňmi – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Nevěděla jsem, co dělat, ale jedno bylo jasné. Nemohli jsme zůstat v letadle. Táta nakonec zase otevřel obrovské letadlové dveře a začal se s protivníky obyčejně rvát. *Bum* Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak slepá, honilo se mi hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji to sledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jednou! A ještě druhé oko! Jak jsem to mohla dopustit, pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela....
Probuď se, nebo zemřeš – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to, to poslední, co jsem si pomyslel. Riana byla zrádce? Ale proč? Jak? Hlavou se mi to motalo stále dokola a pak mi to došlo… došlo mi to, co znamenaly ty její výrazy od doby co Ceirana...
Anyon – město magie – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Z temnoty ho probudil pocit nárazu a vlhkosti. Šok jej probral a vdechnul tak vodu, oči pálily z chladu, kterému byly vystaveny. Někdo s ním trhnul jiným směrem a tím dostal jeho hlavu z vody. Zalapal po dechu a pokusil se zamrkáním rozjasnit své vidění, avšak byl opět ponořen a vystaven dalšímu šoku. Následovalo další prudké vyjmutí z vody, avšak po něm už zůstal venku. Postupně si uvědomil, že je umístěný hlavou dolů nad kádí vody, spoutaný řetězy. Pokusil se zaostřit své vědomí k onomu šestému smyslu pro magii, ale nacházel jen prázdné místo. Teprve po této snaze se začal rozhlížet okolo a zjistil, že proti němu sedí na židli Estana – zranění očividně...
Nevinná tvár – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Olívia “Už zajtra!” pomyslela som si a nervózne som sa pohrávala s pramienkom vlasov. V hlave som si už asi po tisíci raz preberala plán. Premietala som si, kde všade máme veci, ktoré chcem zbaliť. Predošlé dni som behala po byte a zisťovala som, kde je čo ,aby som mala istotu a v deň úteku sa dokázala vážne zbaliť za pár minút. Nechcela som sa baliť skôr, keby Michala napadlo vtrhnúť do izby. Mohlo by nás to prezradiť a celý plán by sa pokazil skôr, než by vôbec začal. Chcela som ísť s Jurkom do krízového centra, kde by nám snáď pomohli. Aspoň som v to dúfala, lebo som nemala kam ísť a ani ma nič iné nenapadlo. Každý deň som potláčala strach z toho, že to nevyjde. Mohlo sa pokaziť toľko vecí, no snažila som...
Nebezpečná láska – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje násilné scény. Anastazie S cvaknutím dveří přišla i má nová noční můra jménem Kayla. Sebevědomě vstoupila do místnosti a aniž by se na mě podívala, přešla ke kovovému stolku. Chvíli po něm jezdila rukou a pak vzala něco, co bylo o dost větší, než předešlý skalpel – kuchyňský nůž. Pohrávala si s ním chvíli v ruce a pak se otočila směrem ke mně. Neřekla ani slovo a jen se spokojeně usmívala. Viděla, že se bojím a to jí dělalo ještě větší radost. Obešla mě a zastavila se u mých nohou. “Ne prosím ne! Nedělejte to! Snažně vás prosím!”, žadonila jsem. Tyto slova ale u Kayly neměly žádnou váhu. Odrhnula mi sukni a několika rychlými seky přejela přes...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
