Za starých čias…
V malom panelákovom byte uprostred sídliska vládla obvyklá večerná atmosféra. Andrea pripravovala večeru a deti sa nevedeli zmestiť do kože. Svoju mamu tým privádzali do šialenstva. „Nemôžete sa na chvíľu upokojiť?“ okríkla ich už asi dvadsiaty raz. „Prídem z vás o nervy.“ „Keď my sa nudíme,“ posťažoval si starší Samko. „Nemohli by sme si na chvíľu zapnúť počítač a zahrať sa hru? Veď sú prázdniny!“ Andrea si ťažko povzdychla. Večer už mali kvôli spánku chlapci zakázané hry. No čo robiť v deň, ako bol ten dnešný, keď vonku lialo ani z krhly a nemohli ani vytiahnuť päty z bytu? Ak ich tým na chvíľu zabaví… „Tak fajn,“ rezignovala, „ale len kým bude hotová večera, jasné?“ „Díky, mami! Si najlepšia!“ nadšene zvolal Samko a už ho nebolo. Jeho mladší brat Vilko...
Obláčkov
Bylo jedno město nazývané Obláčkov, které se rozkládalo na úpatí horského masivu. Lidé v tomto městě byli známí svou lhostejností k přírodě a znečišťováním životního prostředí. Věřili, že obláčky na obloze jsou nekonečné a vůbec nic se stane, když neustále budou spalovat fosilní paliva a produkovat odpad. Jednoho dne se ovšem začalo dít něco neobvyklého. Nad Obláčkovem se začaly shromažďovat temné a hrozivé obláčky. Lidé si toho všimli a začali se obávat. Oblaka se stala tak mohutná a temná, že začal pršet kyselý déšť a létat blesky. Městečko bylo zasaženo silnou bouří, která ničila domy a znečišťovala vodu. Lidé ve městě byli vyděšení a uvědomili si, že toto neštěstí bylo důsledkem jejich lhostejnosti k přírodě. Začali se spojovat a pracovat společně na obnově...
Perleťová záře
Na úplném konci ulice Šeříková byla stará paní Amélie u svého pojízdného vozíku a prodávala ty nejlahodnější sušenky. Stála tam každý den, nehledě na počasí a roční dobu. Zdálo se, že odjakživa nechyběla ani jeden jediný den nebo si na to nikdo nevzpomínal. Neměla v nabídce nic jiného než jen sušenky. Na první pohled vypadaly celkem obyčejně, jako ty běžné kulaté sušenky s kousky čokolády, které se prodávaly v supermarketu. Každé ráno od osmi hodin se jejich teplá a hebká vůně rozvoněla po celém sousedství. Byly bezkonkurenční a chutnaly božsky. Jejich chuť byla jako šťastné dětství, svátky, dlouhé víkendy a hezké okamžiky v rodinném kruhu. Ty sušenky prostě chutnaly všem, byly levné a pokaždé byly ještě teplé. Chodily na ně lidi z Šeříkové ulice i ze...
Sedm vran
Starý Maurice si poposedl a bystrým pohledem se zadíval hluboko pod sebe. Bylo poklidné úterý a vzduch se téměř nehnul. Slunce pražilo, ale Maurice byl naštěstí ve stínu stromu, a tak žár ani moc necítil. Čeho se ovšem nemohl zbavit, byl otravný vřískot vrabčáků – vřískot, který by někteří nejspíš nazvali písní, ale Maurice ne. Ten zvuk nenáviděl do morku kostí. Stébla trávy, která Maurice pozoroval, se téměř nehnula; nevál ani slabý vánek. Ale Maurice dál a dál čekal, až se u křoví pohne. Byl si jistý, že právě tam mají myši vstup do svých tunelů, a byl odhodlán s nimi skoncovat. Mohl tam tak sedět možná už půl hodiny. Staré kosti ho bolely, ale snažil se to ignorovat a moc se nehýbat, aby on neupoutal pozornost někoho dalšího. Černé oči se mu občas zaleskly,...
Snehová prikrývka
Vyrozprávam ti príbeh svojho zrodenia, ale aj svojho konca. Kedy som na začiatku rozdával radosť všetkým naokolo a následnej ju aj zmaril svojim odchodom. To všetko len za jeden deň, no nie mojou chybou. Predstav si zimu, ktorá nie je tak silná, aby zahalila celú krajinu do snehovej pokrývky, no ani tak slabá, aby stromy nezhodili svoje listy. Predstav si zimu, pri ktorej ľudia chodia v teplých vetrovkách, ale nemajú skrehnuté prsty ani červený nos. Presne do takejto zimy som sa narodil. Bolo to veľmi nečakaná, pretože nikto nečakal jemný snehový poprašok a rekordne nízku teplotu. Nikto nečakal, že počas noci premení Matka príroda jemné mrholenie a biele chumáčiky padajúceho snehu. Presne v tomto momente počal môj zrod. Sypal som sa v týchto malých chumáčikoch na...
Prokletí
„Proč myslíte, že se o tento dům nikdo nestará?“ zeptala se Eleanor, když s partou procházeli kolem starého domu s vymlácenými okny a zpustošenou zahradou, který stál v jejich rodném městě od nepaměti. „Nemám tucha,“ odpověděl Samuel, „ale je ho škoda. Ve své době to musel být nádherný dům.“ „A co se ho pokusit opravit, když se k tomu nikdo jiný nemá?“ napadlo Olivera. Kdyby tento nápad nevznikl, náš příběh by vůbec neexistoval. Domluvili se na nejbližší sobotu, to budou mít všichni čas. Když den D nastal, nezastavil je ani prudký déšť, který neustával již po několik hodin. Plán byl takový, že se zatím jen po domě porozhlédnou, zjistí situaci a příště se do něj vrátí i s potřebným vybavením. Stáli v kapucích na příjezdové cestě. Jako by se rozmýšleli, zda činí...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
