Spravedlnost
Z pera Nebelbracha Mechachy -*- „Lucce se ztratilo pero, někdo jí ho vzal z lavice,“ řekla přísným hlasem paní učitelka. „Pokud ho viník rychle sám vrátí, nebudeme z toho dělat žádnou aféru.“ Jako každé odpoledne přišel Petr na fotbalový trénink. „Ty s námi hrát nebudeš,“ odháněl zrovna kapitán Honza Radka, „zloději tu nemají co dělat.“ „Co se děje?“ zeptal se Petr. „Ukradl to pero, vypadlo mu z kapsy, tady.“ „Je to přece náš nejlepší útočník, bez něj v sobotu nevyhrajeme!“ „Když se přizná paní učitelce a pero vrátí, vezmeme ho zpátky.“ Souvisí spolu ukradené pero a fotbalový zápas? Je to spravedlivé? Petr se nemohl...
Víra
Z pera Marka Williama Callawaye -*- Víra hory přenáší, tedy říká se to tak, ale co když může zachránit i život? Každý potřebujeme něčemu věřit, můžeme tomu klidně říkat Bůh. Někdo věří v moc peněz, někdo ve čtyřlístky, někdo v mušku, co nosí štěstí. Jak ale vybrat to pravé? Ono je to dost těžké, protože když v něco bezmezně věříme, pak za tím, co se nám děje, vždy vidíme právě tu naší modlu. Víra v Boha však může opravdu být ctností, dalo by se říct, že takový člověk bude nad svým chováním více uvažovat, i když v minulosti se za víru schovávalo mnohé, vlastně...
Statečnost
Z pera Melisy Pestré -*- Pod statečností si představíme třeba muže běžícího do hořícího domu. Určitou zkušenost se statečností mohou mít ale i naši zvířecí kamarádi. Třeba takový černý jezevčík jménem Peginka. Ona si totiž jednou dovolila i na kance. Potkali jsme ho kdysi na jedné z procházek. Pegi se však nezalekla. Naopak nedbajíc faktu jeho velikosti i mohutnosti na něj začala štěkat. Kanec se tehdy naštval. Neublížil jí ale. Pouze jí za trest pěkně vyválel v blátě s úmyslem ukázat jí, kdo je tam šéf. A co ona na to? Klidně si na silnější dovoluje i dál. Je totiž dost malá. Odvážná však...
Víra
Z pera Ludovica Astiera -*- S každým krokem jsem měl pocit, že už musím vzplanout a proměnit se v popel. V mých ústech bylo sucho a písek. Písek byl všude i na místech, kam by člověk nečekal, že se může dostat. Vzduch byl tak horký, že každý nádech bolel. Přesto jsem se šel s myšlenkou, že někde v tomhle pekle je oáza. Voda, kterou jsem několik dní neviděl a jídlo, které jsem neviděl ještě déle. Ta myšlenka mi, ve vlnách obzoru, dávala sílu pokračovat i v té chvíli, kdy mě mé tělo zradilo a odmítalo se pohnout. I když jsem vydechl naposledy. Někde tam...
Naděje
Z pera Klotyldy Malíkové -*- Přicházela každý den.Nosívala s sebou trochu jídla, jednoduchou lékárničku a ilustrovanou knížku. Pro některé z těch lidí bylo společné čtení a povídání hotovým svátkem.Někdy jí nadávali, často jí slibovali, že se sebou něco udělají. Věřila, že to slibují i sobě. Občas byli úplně mimo, v takové dny nešlo dělat nic.Dávala jim kontakty, zprostředkovávala setkání.Někteří povstali, většina ne.Přicházela mezi ně znovu a znovu.Nosila jídlo, léky, lidskou pozornost a hluboký zájem.Někdy to všechno opláceli nevděkem, sebelítostí, agresí. Někdy sáhli po příliš snadných řešeních, někdy úplně obyčejně selhali.Přesto každý den zase přišla svou pomoc...
Láska
Z pera Katy Riven. -*- ,,To jsem jednou potkal spanilou dívenku Mariu. Potkal jsem ji v lese a potřebovala pomoci s nůší dřeva. Samozřejmě jsem nemohl odmítnout. Byla velmi mlaďounká, a o světě toho moc nevěděla. Zato věděla hodně o lásce. Sama měla v srdci planoucí lásku, avšak nechtěla mi říct, kdo jí tak plete hlavu.Když jsme došli k její chaloupce, procházel kolem jinoch, a na Mariu zvesela mával. Jen slepý by si mohl nevšimnout jejího zrudnutí. Tak tady je ta velká láska. Nakonec jsem ji přemluvil, aby to jinochovi řekla, ale jak to dopadlo již nevím. Musel jsem putovat dál, nebylo času nazbyt.“
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
