Zoufalství
Muzikál z pera Simelie Mallorny. -*- Termínová neděle. Hradem se šíří úpění studentů, profesoři mají nohy na stole a ještě se usmívají. Studenti: Proč my jen to nechali na poslední chvíli? Profesoři: Doufáme, že máte dost síly! Student: Co s tím? Co mám jen psát? Profesor: Za neodevzdaný úkol Vám trola musím dát! Studenti: Dva týdny utekli jak voda. Profesoři: Nenapsat úkoly by byla škoda! Studenti odevzdávají své popsané pergameny a s úsměvem se vrhají na jídlo. Pro změnu začínají úpět profesoři. Profesoři: Proč tolik tříd jsem jen vypisoval? Zaměstnanci: Já jen na soutěžích pracoval! Posmívají se. Profesoři: Pod pergameny pohřeb budu! Studenti: My přidáme další beze studu! Studenti před profesory vrší další hromádky. Profesoři: Ještě ráno jsem se smál, teď se...
Hněv
Z pera Cinexe Star. -*- Do všeho mlátit, křičet, rozbít co nejvíc věcí a nakonec toho litovat. Hněv, neřest, která alespoň obloukem potkala každého z nás. Důležité je, naučit se hněv ovládat. Jo to se mi to říká, když já sám jsem se to ještě nenaučil, ale víte jak, radit je vždycky jednodušší. Já osobně jsem hrozně cholerický člověk, takže hněv je můj dobrý kamarád, od kterého bych si ale občas dal nejraději dlouhou pauzu. Dokáže mě naštvat skoro všechno, ale jak říká moje mamka, nejlepší je několikrát se zhluboka nadechnout a uklidnit se. Je to ale opravdu složité, tak snad to jednou budu umět.
Cudnost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Víla sedí pod vrbou u jezírka, dlouhé vlasy si rozčesává zlatým hřebenem a zpívá tichou píseň o lásce. K jezírku kdysi chodíval krásný mladík a pozoroval vílu při zpěvu a tanci na louce. Zamiloval se do ní a ona do něho. Mnoho dní se na sebe dívali a povídali si, ale víla věděla, že smrtelník do jejího světa nepatří. Víla musí zůstat cudná a nevinná panna, jinak by ztratila svou magii. Mladík vytrvale chodil k jezírku a stárnul rok po roku, až jednoho dne už nepřišel. Cudná víla sedí u jezírka a zpívá o lásce a vzpomíná na krásného mladíka.
Štědrost – Královna žebráků
Muzikál z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Mladá, otrhaná žebračka Julča klečí a žebraje obrací se na dobře oblečené kolemjdoucí: Prosím, dejte mi jíst, prosím dejte mi jíst! Víc já si nežádám, jen dobré přeji vám! Neznámý muž: Ty jsi Julča, je to tak? Žebračka: Kdo se ptá? Neznámý: To nechej tak, tohle je zpráva tvá. Předá jí dopis a odtančí, zpívaje: Nechej tak, nechej tak! Žebračka čte: Kdo věřil by, že já dědičkou jsem bohatou? V tom čichám smůlu proklatou! Do klína žebračky se snáší hrnec zlata a oblévá ji teplé světlo. Sbor žebráků: Na smetišti vykvetla růže, bohatství vyrostlo uprostřed nouze. Mladá, půvabná, nevinná, bohatá, ó jak ta se má! Žebračka tančí od jednoho chudáka ke druhému. Každý se s ní několikrát v kole zatočí, pak v pokorné póze o peníze ji...
Lehkomyslnost
Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Dva blázni na špičce jehly. Dva blázni v nebi. Co by se mohlo pokazit? Milujeme se přece, ne? Ne? No vidíš. Všechno je krásné, zahalené do růžova a bíla. Jednou se vezmeme. A budeme mít dva a půl dítěte. Nebo dva a čtvrt a narvanou popelnici? Vždycky jsi měl rád můj humor. Vždycky jsi měl rád mne. I když jsem ti ublížila. I když jsem se s tebou rozešla. I když jsem se smála tomu, že mne miluješ. I po tom všem… Jsme teď tady. Co by se mohlo pokazit? Nic! Všechno dobře dopadne! Cožpak nejsme teď spolu...
Láska
Z pera Šárky Bukovské. -*- Myslel, že má jen snové vidiny, když viděl, jak k němu přišla. Políbila ho na rty. Řekla, že to, co k němu cítí, je láska. Myslel si, že tohle se nikdy nestane. On byl ten ňouma celé školy, ona byla místní kráska. Měla na lepší kluky, aspoň si teda myslel. Stejně jako každý kluk na škole se do ní zamiloval na první pohled, avšak jeho láska k ní trvala už šest let, což ona asi nevěděla. Byl rád, že svou vyvolenou může vzít na školní ples, to byla přeci velká událost. Ona určitě opět vyhraje královnu plesu, jako každý rok.