Pomluva

Báseň z pera Emy Talia. -*- Moudrost, láska píle, lenost nezná cíle, okolo pomluvy točí, z naděje a víry, láska nekončí. Tam v dáli vidím podvod, pýchu, snaží se schovat v jiném hříchu. Řekli napiš báseň o neřesti, pak cítila jsem jen bolesti. Ctnosti raději mám, o lásce verše zazpívám. Však o lásce a naději, verše skládat chci nejraději, neřesti prosím, ať jdou spát, nechme moudrost, střídmost na struny hrát. Když hněv či závist, dostaví se přeci jen, kdo pak bude ochoten, bojovat další den? Tak pojďme spolu pod Vrbou žít, o lásce, ctnostech srdečně snít. Aby až na konec cesty dojdeme, srdce nebylo nikdy...

Zoufalství

Z pera Emy Talia. -*- Chceš ovládnout celý svět? Toužíš vládnout? Mít všechno a vlastně nic? Chceš sprovodit ze světa všechny, kteří ještě mají sílu jít dál? Milovat? Zoufalství ovládá most. Celý. Ale už není tak pevný. Když není Víra, není pevnost. Není pevný základ. Pak se ale koryto řeky Acherón rozestoupilo a Víra vyšla zpět na most. Stala se zase pevnou. Neochvějnou a tvrdou. Zoufalství se dalo na útěk. Když bylo za půlkou mostu, Víra mávla rukou a část mostu se zhroutila do vody. Za Zoufalstvím se uzavřela hladina řeky. Pak Víra roztáhla zeširoka paže a objala svět. S vírou přichází naděje a láska.

Víra

Z pera Emy Talia. -*- I sám most cítil sílu, pevnost té, která po něm vznešeně kráčela. I řeka se zjevně uklidnila, i ptáci létali pomaleji. Jakoby by všude panoval větší mír a klid. Láska prostupovala krajem, Víra kvetla. Na druhé straně mostu pomalu našlapovalo Zoufalství. S hlavou skloněnou, přes hlavu kápi. Došli k sobě. Ten pohled mrazil. Bolest  se zarývala ostrými drápy hlouběji a hlouběji. Víra slábla. O pár hodin později se začala topit. Někdy ani Víra nestačí, ani ta nejsilnější ze všech. Nestačí. Zoufalství, samo na mostě zvedlo hlavu. Všude ticho, prázdno, pusto. Něco se muselo stát… Křik ptáků ustal. Čas se...

Lstivost

Z pera Emy Talie. -*- Z hlubin řeky Acherón povstala Spravedlnost zpět na most. Mnohem silnější než kdy dřív. Mocně zatřásla s podpěrami mostu a zocelila svou jistotu. Je královna času, života i moudra. Je stejná pro všechny, je tvrdá jako skála. Lstivost stále vymýšlela kličky, vznášela lži, posílala hromy blesky, jen aby se pádu z mostu vyhnala.  Ale Spravedlnosti neunikne nikdo. Ještě párkrát se lstivost zachytila okraje mostu, nakonec však přepadla. Spravedlnost majestátně zavlála. Pak se otočila a poklonila se. Na břehu řeky stál sám Aristoteles, který Spravedlnost nazval nejdůležitější ze všech ctností. A tak jde Spravedlnost stále světem, utváří mír, klid a...

Spravedlnost

Z pera Emy Talia. -*- Pojďme si tedy poslechnout první příběh, kde na mostě proti sobě stojí SPRAVEDLNOST a LSTIVOST… Slunce vychází a na most pomalými a ladnými kroky vkročí Spravedlnost. Jde s hlavou vztyčenou. Protože všem dává stejně, všem měří stejně a nikdy nikoho neošidí. Naproti ní si vykračuje Lstivost, čarodějka všech chytráků a lišek podšitých. I stanou proti sobě, dívají se z očí do očí, most se zachvěje a Spravedlnost padá z mostu. Lstí totiž mnohý z lidí umí zajít daleko, mnohem dál, než si kdejaký slušný kouzelník umí představit. Voda pod mostem lačně vtáhne Spravedlnost do vln a Lstivost přejde most. Je těžké s ní bojovat. Však své místo si musíme vybojovat i jinak. Lépe a...

Most přes řeku Acherón

Z pera Emy Talia. -*- Budu vám vyprávět o mostě, který už dnes nestojí. Kdysi, a je to dávno, opravdu hodně dávno, kdy ještě kontinenty měly jiný tvar a oceány omývaly jiná pobřeží, tekla neznámou zemí řeka Acherón. Této řece se říká Proud žalu. A kde jinde by se měly setkávat a bojovat o přízeň ctnost a neřest, než právě zde? Přes řeku Acherón vede dlouhý most. Na něm se budou odehrávat naše vyprávění. Každé ráno, při východu slunce, se na mostě setká jedna ctnost a jedna neřest. Večer se západem slunce pak jedna prohraje, a spadne dolů. Do zapomnění. Druhý den se pak vystřídají. Ctnost i neřest spolu bojují o lidskou  pozornost, pokoušejí a svádějí nás. Ale je na každém z nás, která z nich získá nadvládu a přivine se k srdci. Někdy smí i neřest vejít do...