Spím či bdím

Bobříka strachu v třetím kole ulovila slečna Bibi Anne. Jak název napovídá – šlo zřejmě o sen. Nebo ne? -*- Ráno se probouzím. Budík zvoní jako obvykle v pět hodin. Se slovy, která tento papír nesnese, se potácím do obývacího pokoje. Už podvědomě slyším rachot mlýnku, cítím vůni čerstvé kávy a těším se na ranní souboj ve Sklepení. Něco mi tu ale nesedí. Kde je štěnda Jasmí? Každé ráno se zjeví nečekána nezvána u mých nohou a tlapkou mne vyzývá k ranní procházce. Dnes ale nic! Jen z boudičky slyším neznámé zvuky. Kňučení a mlaskání a polykání. Jdu se podívat a ejhle. Jasmí vidím ve vícero podobách. Má štěňátka! Jen se ale na jedno podívám, ozve se cink a štěně se rozdvojí. Protřu si oči, ale tím nechtíc přehlédnu celou smečku. Cink, a pejsků je víc. Zamžikám...

Autor : dne 10/25/2020 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů

Pavučina snů

Děsivých příběhů není nikdy dost. Nemyslím si to jen já, ale i slečna Kharianne Wolf a bobřík strachu ji dává za pravdu. -*- Zprudka se probudila. Na maličký okamžik zahlédla cosi ve tmě. Promnula si oči a pozorně prozkoumala místnost. Nic nebo nikdo zde nebyl – kromě mě. S úlevou si znovu lehla a nechala se unášet do říše snů. Sny to byly neklidné. Ztrácela se a neschopna pochopit smysl plula od obrazu k obrazu, který jsem jí předkládal. Cítil jsem, jak se jí zmocňuje úzkost, ale nenechal jsem se odradit. Její tíživý pocit mě rozveseloval. Těšilo mě vidět, jak se ze spaní zmítá.  Někdo přede vlákno snu a já ho nejsem schopna přetrhnout. Se svítáním ji úzkost začala opouštět a já odešel. Odešel jsem přesně...

Autor : dne 10/09/2020 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů

Noc hrůzy

Je na čase se přikrýt dekou, zhasnout všechny svíce a na chvíli se ve společnosti bobříka strachu a slečny Melisy Pestré začít bát… -*- Byla jasná letní noc a desetiletý Max se v televizi zrovna díval na pohádku. Sice by raději koukal na něco drsnějšího. Přece jen chodil už do čtvrté třídy a dávno nebyl žádným miminem. Jeho maminka o tom nechtěla ale ani slyšet. Nic jiného mu tedy nezbylo. Nesouhlasil s tím. Vzdoroval jí. Nebylo mu to však nic platné. A jediné čeho tím dosáhl, bylo to, že ho naštvaná maminka poslala do pokoje. Nebyl tam sám ale moc dlouho. Chvíli na to se totiž otevřely dveře od pokoje a stála v nich jeho maminka. Podívala se na Maxe a řekla: „Když si myslíš, jak velký jsi kluk. Můžeš mi to teď dokázat. Právě mi volal totiž můj šéf, že mám...

Autor : dne 10/08/2020 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů