Když za to nestojí
Anonymních účastníků se schází stále víc. Čtvrtý tajemný lovec se rozhodl ulovit bobříka sta chvil a my mu gratulujeme k úspěšnému ulovení. Zachumlala se do své šály a rozhlédla se kolem. Nepřicházel. Mrazivý pocit z nastalého počasí umocňoval pocit vnitřní, který ji přepadal. Studené vločky dopadaly na její obličej a ona pátrala očima mezi průchozími po známém obličeji. Když se ani po půl hodině neukázal, zklamaně se vydala do kavárny uvnitř haly. Posadila se ke stolu a rozplakala se. Nikdy by ji nenapadlo, že ji tak zraní. Všiml si ji jiný muž, který seděl u vedlejšího stolu. Chvíli ji sledoval, až ji nabídl kapesníček. S vděkem bílou látku přijala a pořádně zatroubila. Načež se oba rozesmáli. A svatba? Byla přece...
Pak napad’ sníh…
A máme tu dalšího uloveného bobříka sta chvil. Slečna Keša z Borové si jej dokázala získat svým double drabble. A vzhledem k tomu, že se v drabble prohání postavě nevhodné myšlenky, doporučujeme čtení pro čtenáře starší dvanácti let. Jemné vločky prvního letošního sněhu se usadily na zbytcích březového listí a na řasách. Čekaly na sebemenší závan větru či mrknutí, aby mohly pokračovat ve své cestě k zemi. Chlad zalézal pod nehty, útočil na nos, tváře, dobýval se za límec vojenského kabátce. Ještě chvíli a začne se stmívat. V tuto roční dobu to je vždycky tak. Denní světlo a pak najednou zhasnou. ‚Tak vylez, ty hajzle,‘ prolétlo jí hlavou snad posté. Jako by ji slyšel, vylezl ze zahrabaného hnízda německý voják. Ostražitě se rozhlédl....
Slunovrat
V prvním kole velmi oblíbeného bobříka sta slov si ulovila i slečna Charlie Ann Whitaker. Den, kdy nejvíce je na světě temnoty. Dlouhá noc slunovratu, jejíž měsíc se odráží od ledové pokrývky země. Ztuhlé prsty pevně svírající zábradlí a oči upřené do temných hlubin, které občas protnou reflektory vozidel uhánějících jedním či druhým směrem. Noc v roce nejdelší, jak závěs černoty pokrývá vše, vlévá se do žil. Srdce, jenž jednou bilo v rytmu koled, svírá se zármutkem. V domě, který býval domovem, nikdo nečeká. Prázdnotou zejí jeho pokoje. Zdi neuslyší smích. Nespatří světla vánoční. Jen sníh, mráz. Dech zní tiše, nesměle. Za pár hodin tma skončí, zrodí se nový den. Už ne však pro...
V zimě poznáš kouzelníka
Dalším účastníkem je autor či autorka? Kdo ví… Daná osoba si nepřála zveřejnit své jméno a my to chápeme. I tak ale udělujeme bod za uloveného bobříka sta chvil. Jmenuji se Bivoj, jsem dospělý bobr. Žiji se svou rodinou nedaleko vesnice, která se nazývá Dogrikův důl. Musím Vám vyprávět, co se mi stalo kdysi v zimě. My se přes zimu uchylujeme do svých hradů a venku nejsme příliš k vidění. Zima už musela být ve své druhé polovině, když se nám zásoby začaly tenčit. Chtě nechtě jsem musel ven. Ale kde hledat v zimě naší potravu? Když jsem své bloudění chtěl už skoro vzdát a vrátit se k Božence, narazil jsem na člověka. Ten si mě všiml a nahlas se podivil, co dělá bobr v zimě venku. Hned jsem začenichal a naznačoval mu, že hledám potravu. Musel být opravdu moc...
Příchod ledového obra
Bobřík sta chvil je v prvním kole velmi oblíben. Jeho lovu neodolal ani pan Ludovic Astier. Ve městě zvaném Spáčova díra panovalo neobvyklé ticho. Jako by ten večer všichni jeho obyvatelé prostě zmizeli až na jednoho. Uprostřed ulice stál chlapec s rudými vlasy a dechem si zahříval dlaně. Když tu najednou se ozvala rána a za ní hned další a v dálce se ve slabém světle měsíce začala rýsovat postava, v které by znalci kouzelných bytostí rozpoznali ledového obra. Obr došel až na ulici, kde se sehnul k chlapci, který k němu natáhl ruku a jakmile se dotkli, tak chlapec zmizel a obr se roztříštil na milion kousíčků a zasypal Spáčovu díru ledovou pokrývkou. Začala...
Začátek
Další fialová duše se rozhodla přidat k lovu bobříků a jako prvního si zvolila bobříka sta chvil. Marylin Cuthbert využila příležitosti a sepsala double drabble, kterým se jí podařilo bobříka ulovit. Sněžilo. Sněhové vločky se shlukovaly do velkých chuchvalců a měkce dopadaly ke svým odvážným předchůdcům. Oranžová světla lamp osvětlovala padající sníh a atmosféru dotvářelo veselé blikání vánoční výzdoby. Z teplého bezpečí domácností to vypadalo idylicky. Arnoldovi to idylické nepřipadlo. Plánoval klidný večer s čajem a knížkou a místo toho měl za sebou brodění se vodnatou břečkou završené zjištěním, že auto nenastartuje. Arnold nenadával. Bylo to zbytečné. Vše se, s překvapivou výstižností, valilo z úst jeho manželky....