Přítelkyně
Příběh pro bobříka cizích světů se ani nemusí odehrávat v cizím světě. Slečna Mia vám to lehce dokáže. -*- Stoupám do mírného svahu zahrady. Mraky nad hlavou mají temně ocelovou barvu. Na chvilku dostanu strach, že mi ty velké šedé hradby vody spadnou na hlavu. Vzduch je těžký a nepříjemně chladný. Všude je ticho. Okolní půda záhonků je zmrzlá a pokrytá špinavým sněhem. Kostry holých stromů vypadají smutně. Krmítko zavěšené na jednom z nich touží po společnosti ptáků. Ale nikde nikdo. Nohy jako z olova mě donesou až na houpačku. Usednu. Popadám dech. Ten výstup sem nahoru mě zmohl. Cítím tíhu na srdci i na duši. Tento čas je pro mě těžký. Hlavou se mi honí podivné myšlenky a v těle se mi usazuje vzrůstající neklid...
Kafe v pět
Vstupte spolu s panem Alexem a bobříkem cizích světů do Brány třináct. A na cestu si nezapomeňte vzít termo hrnek s kávou. -*- Protentokrát Šimon změnil postup a osobně se neukázal. Vzkaz na jasně žlutém papírku nechal přilepený kouskem lepicí pásky na skříni v mém pokoji. Ani se mi nechtělo domýšlet, jak se dostal dovnitř, a pro jistotu jsem zavřela okno. Na lístečku stálo: Dnes je čas na nejtěžší zkoušku. V pět hodin tě budu očekávat v kavárně Dreia Mister. Dáme si nejlepší kafe, jaké jsi kdy pila. Přijď včas. Měj otevřenou mysl a zapomeň na předsudky. Brána třináct. Po přečtení posledních dvou slov ve mně hrklo. Bezdůvodně se mi roztřásly ruce. Strhla jsem papírek ze skříně a vzkaz znovu a znovu pročítala. Matně jsem si vzpomínala, že třináctá Brána je opravdu...
Poslední stříbrný
Vstupte do světa pana Alexe, který vás i bobříka cizích světů seznámí s rasou Rientů a dobou jejich občanské války. -*- Tisdan se skláněl nad jezírkem a prohlížel si svou stříbrnou kůži. Bylo pro něj složité pochopit, že se kvůli ní musí schovávat. „Ne, to není kvůli barvě kůže,“ mumlal si pro sebe. Bylo to kvůli něčemu jinému. Síla se začala ztrácet už desítky let zpátky, ale jen postupně, že to skoro nikdo nepozoroval. Jenže dnes už to cítil každý, ať byl jeho talent sebemenší. Tisdan natáhl ruku dlaní dolů nad hladinu a začal hýbat prsty. Voda se čeřila, tvořily se na ní vlnky, větší a větší, až se mu povedlo vytvořit jednu velkou vlnu a vyslat ji na protější břeh. Všiml si, že mu mezi prsty zůstala trocha krve a zkusil...
Zřídlo hrozby
Když se bobřík cizích světů dozvěděl název příběhu, který pro něj slečna Klotylda napsala, nemohl se dočkat, až se dozví více. Pokud i vás zajímá, co je ono tajemné Zřídlo hrozby, neváhejte a dejte se do čtení. -*- V místnosti vládlo ticho. Všem přihlížejícím bylo jasné, že kdyby vstoupili do hluboké sféry, uvidí v ní charakteristické prvky očekávání. Nikdo z nich to ale neudělal. Jejich oči zůstaly upřené na samotného mistra, v jehož tváři se mísilo hluboké soustředění se vzrůstající starostí. Čas tiše ubíhal. A se vzrůstající starostí mistra vzrůstala také nervozita jeho kolegů, učňů i prvožáků. Pak se do mistrových očí vrátilo zaměření na fyzickou sféru. Ať viděl cokoliv, viděl dostatek. Soustředění už nebránilo starosti, aby sama ozdobila celý mistrův...
Tajemný medailon
Některý příběh začíná nálezem magického předmětu. Tento ale začíná útěkem před verbíři. Ale i v tomto příběhu se nachází tajemný medailon. Pojďte spolu se slečnou Eame zjistit tajemství tohoto medailonu. Společnost vám bude dělat i bobřík cizích světů. -*- V malinkém městečku žil obyčejný mladík, jmenoval se Barnabáš, ale nikdo mu neřekl jinak než Bandy. Živil se jako kovář. Všichni ho měli rádi, protože byl milý, hodný a všem rád pomohl. Neměl moc peněz a o rodiče přišel, když byl ještě malý kluk. Vychovávala ho tetička, která nemohla mít vlastní děti. Měl ji rád jako vlastní matku. Jednoho dne se ve městě objevili verbíři a chtěli Bandyho naverbovat, stejně jako ostatní mladíky, kteří zde žili. Bandy byl však velice chytrý a než zaklepali u nich v chalupě,...
Planeta Pegar
Vstupte na palubu vesmírné lodi plující k planetě Pegar ve společnosti pana George Winchestera a bobříka cizích světů. Společně vám dají nahlédnout do části vzpomínek jednoho z vědců. -*- Vesmír je nekonečný prostor, tato slova se mi navždy vryla do paměti. Píše se rok 2458 a já a moje sestra se chystáme na cestu. Dnes večer z vesmírné stanice na oběžné dráze Země odlétáme do Soustavy Pegar, která je vzdálená od země 240 358 světelných let. Je to téměř na samém okraji naší galaxie, ale na druhou stranu… Na tamní planetě založíme novou kolonii Země, a to už dvě stě padesátou osmou. Přestal jsem zapisovat do svého deníků a šel otevřít dveře, jelikož na ně moje sestra bušila jako zběsilá. Vzal jsem si věci a šli jsme přímou cestou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
