ŽD7 – Stellino rozloučení
Drabble formou rozhovoru Usadím se na lavičce před obřadní síní: „Řekni mi, neměla bys být tam uvnitř?“ „A koukat se, jak všichni pláčou, sténají, lítostí a bědují?“ snaží se domě šťouchnout ramenem. „To není nic pro mě, vždyť to víš.“ „Ale stejně. Jsou tam kvůli tobě.“ „Tak tím si nebuď tak jistá,“ rozesměje se. „Teta Margareth přišla ukázat klobouk! A vyjmenuju ti dalších deset, co se přišli jenom najíst.“ „A co máma?“ „Já…,“ skloní hlavu, „na ni se nemohu dívat. Víš, já zůstávám s vámi na hradě, alespoň nějakou dobu. Ale moje rodina se musí vyrovnat s tím, že s nimi nebudu. Nejsem.“ Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD6 – Spěchejme pomalu
Pohádkové drabble Pavouk a šnek se potkají na jídelním stole. Pavouk se směje: „Hrozné, jak všude slintáš! Všechno je od tebe upatlané! A jsi pomalý.“ Šnek se jen ušklíbne a frčí dál k misce na kraji stolu. Osminožec skáče okolo. „Jéhehe! Chachachá! Budu tam rychleji než ty. Mám nohou osm!“ Všechny zmíněné končetiny se rozběhnou. Jedna zatáčka, druhá, kličkování. HOP! Najednou smyk. Členovec se vznese a zmizí za okrajem stolu. Hlemýžď si v klidu vezme kus salátu z misky. A s chroupáním přijede k okraji, kde se jeho známý houpe na pavučině. „Hm, ale já mám jistotu, že na mě zbude jídlo.“ Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD5 – Čtvrtek 20. 9. 2018
Drabble formou deníkového zápisu Dnes je to právě pět let, co spolu tančíme. Každý den, každou minutu, všechny ty kroky, kdy si i šlapeme na palce. Dneska ráno jsem ti připravila snídani do postele. Vypil jsi jen kávu. Odpoledne jsi prohlásil, že spolu začneme chodit do tanečních. Znovu. Popáté. Opravdu upřímně jsem se zasmála. Zkoušeli jsme to opravdu poctivě, dokola. Moc ráda tančím, ale ty rytmus postě neslyšíš. „Buď hudba, nebo kroky. A tak je to celé roky.“ Večer jsme zašli na večeři. Zde jsme si také potvrdili, že spolu budeme tančit dál, ale jen blues, waltz, foxtrot nebo variace parketových ploužáků. Miluji TĚ. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD4 – Krmení pro psa
Drabble v žánru hororu či thrilleru Ani dnes nezklamal. Soused opět v deset v noci prochází domem. Ozvěny jeho těžkých bot se blíží. Projdou. Zase se vzdalují. Každý den v týdnu. Ve stejnou dobu. Ach jo, zapomněla jsem nakrmit psa! Beru kelímek. Odemykám vchodové dveře. Udělám dva kroky ven z bytu. Otevřu sklípek, naberu granule. Chci zavřít. „Pozdní večeře pro pejska?“ Za dveřmi soused! Škubnu tělem. Snažím se udržet oční kontakt a nezačít ječet. „Jo, tak nějak.“ „Mám taky rád pozdní večeře.“ Zamykám a couvám do bytu. Volnou rukou ukazuji psovi znak pro „daun“. Hlavně nepřerušit oční kontakt! „Zkuste donáškovou službu.“ Klapnutí dveří je krásný zvuk! Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Pan prasátko
Komediální drabble Občas mluvíme tak automaticky, že nevíme, že jsme si osvojili jisté fráze, které se později těžko mění. Důsledky na nás dolehnou v momentě, kdy máme děti. Když začnou mluvit. A když začnou myslet! Na cestě do školky, na přechodu stojí auto. „Mami, pán stojí jako, jako…,“ malá hlavička hledá ten správný výraz. „Už vím! Na prase!“ Jdeme ze školky. Pan řidič se souká do auta. „Jé, mami, pan Prase! Já mu to řeknu!“ „Ne, zlatíčko, to není nutné.“ Dítko se rozkročí, zamračí, ruce v bok: „No, do sedinky práce! Kdo mu to poví, když né já?“ Pán naštěstí mezitím odjel. Redakční úpravy provedla Áine...