Dar

Je to všude, Ty sladké rudé růže, Jež ti k betli složil on. Je tu všude, Ta atmosféra, Ten vzduch. Růžový ten párů ruch. Vidím to jen já? Pro samotného člověka Je pravda až moc krutá. A když ještě přitlačíš… Duše má je dutá. Copak? Já přemítám A přemýšlím A má filosofie mne děsí. Stalo se vám někdy, Že po dni klidném uvědomili jste si, Že vy jste plodem Jedné velké lásky? A že ti všichni ve třídě, Že za každým jedním dítětem Stojí krásný, šťastný pár? Je snad radost a láska Jedinečný božský dar? A proč ho...

Autor : dne 12/19/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Do poslední kapky 2.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Jak se jmenuje váš manžel?“ začal jejich skrytou konverzaci. „Fredy, Frederik Stripson,“ až příliš vroucně pokyvovala hlavou. Muž v černém sedící naproti ní jen pozdvihl levé obočí a připsal si ta slova do poznámkového bloku. „Máte stejné bydliště?“ „Ano.“Tužka kmitala po papíře. Ten zvuk ji znervózňoval. Cítila se podivně, nechtěla tam být, ne, ne v takové temné cizí kanceláři, kanceláři křičící stopami po...

Autor : dne 12/17/2012 | Do poslední kapky | 0 komentářů

Louka

Byla jednou jedna louka, Na té louce kluk a holka, Za ruce se drží. O lásce své mlží. Že smráká se A déšť je bodá, Nikdo nemá starosti, Neb prochladnouti lze jen v zimě A oni hřejí od lásky.

Autor : dne 12/11/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Dvě srdce

Přišlo srdce k srdci, Tázalo se, Zdali cenu má jen Bát se noci A nepředvídat den. Přišlo srdce k srdci, Tázalo se, Zdali srdce druhé má dobré oči, Jestli brýle Nepotřebuje. Přišlo srdce k srdci A plakalo. Copak srdce moje, Šidí mne jen snad? Srdce na to: Srdce moje, Copak se ti zdá, Že bys byla zrovna má?

Autor : dne 11/29/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Do poslední kapky 1.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Její tichá postava tiše nutila své ruce vyťukávat devítimístné telefonní číslo objevené v inzerátu v denních novinách. Měla toho dost, a přestože uvnitř znala pravdu, chtěla si být jistá. Chtěla ho vidět, vidět při tom. Nalhávala si, že to je jen iluze, nevinné cukrování. „Ano, tady Melanie Stripsonová,“ odpověděla mužskému hlasu uvnitř sluchátka. „Měla bych pro vás zakázku…“ * O několik minut později se natáhla pro svoji...

Autor : dne 11/21/2012 | Do poslední kapky | 0 komentářů