V zajetí času – 5. kapitola
Špatný den Zaraženě se šoural domů. Na oslavu ho přešla chuť. V ústech cítil hořkou pachuť, kterou si nedokázal vysvětlit. Utěšoval se tím, že nikdo neví, odkud je. Už to domů měl jen několik desítek metrů. Těšil se na horkou vanu a snažil se myslet na něco pozitivního. Udělal to pro lidi a za tím si stál. Spíš než horkou vanu dostal náhle ledovou sprchu. Ponořen v myšlenkách zabočil za roh. Před domem stálo policejní auto, mělo zapnuté výstražné majáčky a jedny dveře byly dokořán. Na ulici jinak nikdo nebyl. Rychle skočil zpátky za roh a jedním očkem pozoroval, co bude. Z jejich vchodu vyšli dva strážníci. Třetí vystrkoval hlavu z okýnka. „Tak co? Našli jste ho?“ „Nikdo tu není,“ zakroutili hlavou oba naráz. „Třeba o tom ví?“...
V zajetí času – 4. kapitola
Vyzrazení Ležel ve své posteli, půlkou těla na zemi a půlkou na matraci. Divoké sny se postaraly o takovouto divnou polohu. Zdálo se mu, že si to šéfredaktor rozmyslel a naprášil ho. Když mu někdo zabušil na dveře, s leknutím se probudil a zbytek těla se také sesunul na podlahu. Nepříjemně studila, a tak rychle vyskočil a sáhl po kraťasech a nějakém tričku. Ulevilo se mu, když zjistil, že to byl jen sen a nikdo na dveře nebuší. Venku se ženili všichni čerti. Obloha byla úplně šedivá a na okno dopadaly velké sněhové vločky. James stál nějakou dobu u okna a se škodolibým úsměvem na tváři pozoroval chodce, kterým to na namrzlém chodníku klouzalo. Někteří si drželi čepice, aby jim je vítr neodvál, a někteří se snažili natáhnout bundy tak vysoko, jak to šlo, aby jim...
V zajetí času – 3. kapitola
Pravda Nečekal, že se otevřou tak snadno. Jaké to pak bylo překvapení, když se ocitl pod zataženou oblohou na druhém konci budovy. Vydechl úlevou. Vyčerpaně nasával studený noční vzduch. Plíce ho pálily už od toho zběsilého úprku a teď už to ani nevnímal. Na chviličku si myslel, že jim unikl, kdepak. Tak jednoduché to být nemělo. Ruce měl vražené v bok a v malém předklonu odcházel jakoby nic pryč. Ušel necelých deset metrů, když za sebou uslyšel zrychlující se kroky. Zastavil se. Kroky najednou ustaly. Znovu se dal do pohybu a opět to uslyšel. Pro jistotu se ohlédl. Hrůzou mu málem vstaly vlasy na hlavě. Za ním se pomalu loudali dva strážníci. Hned jak se otočil, rozeběhli se za ním. Tryskem se dal také do běhu. V uších mu zněl zvuk píšťalky a křik obou...
V zajetí času – 2. kapitola
Tajné spisy Tiše jako myška se vplížil za dveře. Ocitl se v naprosté tmě. V ruce měl ještě stále baterku, kterou teď rozsvítil. V úzkém kuželu světla se mu naskytl zvláštní pohled. Ulička, ve které stál, vedla až na druhý konec budovy. Jak dlouhá byla, si netroufal odhadovat. Takovýchto uliček tam bylo několik desítek. Kužel světla mu moc neukazoval, ale stejně mu bylo jasné, že najít tady spisy, pro které přišel, může zabrat klidně i několik hodin. Jako první potřeboval pořádně vidět. Rozhlédl se a na stěně vedle dveří objevil vypínač. Chvíli trvalo, než se zářivky rozsvítily. Jejich mdlé, modré světlo mu konečně ukázalo, jak velký na něj čeká problém. Stál opřený zády o dveře a nešťastně se rozhlížel. Všude, kam jen dohlédl, byly regály s bednami. Kde nebyly...
V zajetí času – 1. kapitola
Archiv James netrpělivě přecházel sem a tam. Stál na autobusové zastávce, co chvíli kontroloval své hodinky a nervózně poklepával nohou. Sedl si, hned nato zase vstal a šel se podívat, v kolik má autobus přijet. Pomalu se začínalo stmívat a on na ciferník špatně viděl. „Bude za deset minut osm,“ usmála se na něj starší žena, která také zkoumala jízdní řád. James jí oplatil laskavost úsměvem a konečně mohl začít studovat, v kolik mu to přijede. Zapíchl prst do tabulky a hledal. Další autobus měl přijet ve 20:01, tedy za deset minut. Zamračil se a odešel si zase sednout. Nervozita neustupovala, spíš získávala na síle. Dech se zrychloval, ruce se třásly, po zádech mu běhal mráz a bylo mu špatně od žaludku. Každý tento stav někdy zažil na vlastní kůži....