ŽD2 – Alex na Nagnaru
Drabble v žánru sci-fi Běžel, celý uřícený se hnal Planinou smutku ke své lodi a v patách se mu hnalo snad půl tuctu gnorů. Oblud z měsíce Nagnaru, které sežraly, nač přišly. Už byl konečně u své lodi, s pomocí zvláštního hesla ji odemkl, skočil dovnitř, ale než stačil přibouchnout dveře, jeden gnor strčil dovnitř svůj slizký pařát. Alex popadl svůj laserový kvér a pařát bez milosti odstřelil. Gnor zaječel bolestí a dveře se konečně zabouchly. Alex odpadl vyčerpaně na záda a hluboce dýchal. Takhle těsně to posledně nebylo, říkal si. Ale měl ho! Měl krystal z Nagnaru a konečně se mohl vydat dál. Redakční úpravy provedla Helenia...
Sub Salix se probouzí – Theresa Brendi
Nastaly zlé časy. Na Příčné ulici došla hnojiva a slečna lesnice nevěděla, co si počít. Chudák vrba to nesla nejhůř. Už žádné masky pro krásnou kůru, už žádná omlazovadla pro její lístky. A tak se jednou stalo, že zmizela! Mnozí se ji pokoušeli po dlouhé měsíce nalézt, leč bez úspěchu. A pak se k nám začaly dostávat ty divné zvěsti. „Vrbu sežraly housenky!“, „Vrba skončila v Azkabanu za krádež hnojiva!“ Nebo… „Vrba si přijde příliš stará a uvidíme ji, až bude hnojivo!“ Byl to hrozný čas. Zásoba hnojiva se musela doplnit a vrba se ukázala. Konečně zase slouží jako kdysi.
V zajetí času – 8. kapitola
Noční můra Oba Jeepy zastavily jen pár metrů od něj. Z obou vystoupili čtyři agenti. Všichni oblečeni stejně jako před tím. To už u něho byli oba vojáci i skupinka policistů. „Na zem! Dělej! Na zem!“ zařval na něj voják a bolestivě ho dloubl pažbou pod žebra. „A ruce za hlavu!“ James neměl na výběr. Zásah pod žebra ho poslal k zemi a o ruce se mu vlastně postarali vojáci sami. Jeden z nich s ním tvrdě narazil na kapotu auta a hrubě mu odhrnul bundu, aby viděl na krk. „Je to on,“ zahlásil potom. „My už si ho převezmeme.“ Ať už to promluvil kdokoliv, Jamesovi naskočila husí kůže. Hlas tohoto muže byl chladný jako ocel a pevný jako skála. „Zavažte mu oči,“ zaburácel hlas a o minutku později už měl přes oči černou pásku, a byl tak zcela odkázán pouze na agenty. Nikdo...
V zajetí času – 7. kapitola
Změna plánu Běžel. Celý zpocený a udýchaný uháněl lesem a snažil se uniknout před dravou zvěří. Jaká to byla, netušil, jediné, co věděl, bylo, že pokud neuteče, rozsápe ho na cucky. Běžel dál a bestie ho pomalu doháněla. Už ho skoro měla, už se mu sápala na záda… Vtom se probudil. Dýchal rychle a mělce. Tep mu prudce vylétl nahoru a byl úplně celý mokrý. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Na chviličku zavřel oči, aby se uklidnil. Byla to naštěstí jen noční můra, jenže byla tak živá. „Už jdu,“ ozvalo se z vedlejší místnosti poněkud nevrle. James v tu ránu ztuhl. Téměř nedýchal. Vedle se otevřely dveře. S kým to lesník mluvil, netušil, ale nelíbilo se mu, že někdo buší na dveře takhle v noci. Doufal, že se jen přeslechl, a pokusil se hlasy nevnímat. Polštář si hodil...
V zajetí času – 6. kapitola
Zlý sen Takovou myšlenku raději rychle zažehnal. To potřeboval ze všeho nejmíň. Když dorazil na pokoj, už na to nemyslel. Šel si dát teplou sprchu, aby se zahřál, a pak si opět zalezl pod deku s notebookem na klíně. K tomu upíjel kolu a všude drobil sušenkami. Spokojeně pročítal komentáře a diskuze a sám také občas něčím přispěl. Především v oblastech, kde se lidé dožadovali po vládě uznání teorie jako pravé. Ne, že by tomu věřil, ale když proto nic neudělá, nic se nestane. U komentování vydržel, dokud neusnul. V noci se neustále převaloval a ne a ne najít tu správnou polohu. Nakonec se celý zpocený probudil. Peřina ležela odkopaná na zemi a stejně tak notebook. Ležel na zádech a rozespale koukal do stropu. Měl pocit, že strop modrá a hned zase červená. Bral to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
